LOST YELLOW UMBRELLA: Klasická hudba a rostlinky

Už odmala miluju rostlinky všelijakých druhů. Také jsem ve škole jako volitelné předměty vždy měla hodiny biologie, na střední škole jsem pak studovala mikrobiologii a biologii. Vždycky mě to tíhlo k přírodě, koneckonců v ní žijeme.

Pořád říkám, že kdyby to bylo možné, tak žiju v obrovském skleníku. Příroda mě uklidňuje a bez ní bych asi nemohla žít (technicky, nikdo z nás).

A proto, každý den se starám o svoje pokojové rostliny, které mám. Mamka říká, že jich mám moc (pár druhů, ale neustále je množím a rozsazuju). Na moje poměry jich je ale málo. Příští týden se chystám nakoupit nové.

Pomalu už uvažuju o orchidejích, uvidíme.

Vždycky, když se o ty svoje miláčky starám, poslouchám u toho klasickou hudbu. Je to uklidňující a relaxační. Často mi tu hraje Prokofiev, ruský skladatel, kterého má ráda. Koneckonců "Tanec rytířů" zná snad každý z nás. To úderné a melodické tempo nelze zapomenout.

Když se někomu zmíním, že mám ráda klasickou hudbu, tak třičtvrtě lidí obrátí oči v sloup. Proč ale? Klasická hudba je plná emocí a různorodosti. Talentovaná sice jsem, ale k tomu, aby člověk složil skladbu jako je třeba Requiem od Mozarta, opravdu klobouk dolů. Vyjádřit všechny pocity v melodii není snadné. Klasická hudba je komplikovaná a dechberoucí zároveň.

Vezměte si třeba Paganiniho...

To jsem ale trochu odbočila, ráda bych vám ukázala pár svých miláčků.

K rostlinám je třeba ale mít vztah. Sice mám nenáročné pokojovky, ale přesto...člověk bez vztahu k nim by je utrápil. Já svým květinám dopřávám pravidelné orosování, některé zalevám jednou za den, některé jednou za dva dny. U každé mám napíchané dvě hnojivové tyčinky, které jsem při přesazování krom klasického hnojiva zamixovala i do hlíny. Občas i jdu a květinu pohladím.

Říká se, že když člověk rostlinu pohladí a nebo k ní promluví, daří se jí lépe. A těm mým se skutečně daří.

Vždyť i rostlina je přece živá!