Pokud ovšem zrovna nejde o vás milostný život. Ale k němu až později.
Dneska jsem měla v kalendáři zapsanou návštěvu mého gynekologa ohledně ultrazvuku. A vše bylo v pořádku, takže když jsem vyšla z ordinace, uvědomila jsem si najednou spoustu věcí.
Navíc mě čas netlačil, protože mi autobus jel až za půl hodiny, tak jsem se rozhodla si udělat menší procházku. Dneska je den svatého Valentýna, takže jsem pochopitelně procházela mezi desítkou těch zamilovaných párů a nenechala se rozhodit tím, že jsem momentálně sama. Naopak jsem si říkala, jaké by to asi bylo udělat si procházku New Yorkem a nebo třeba Londýnem. Jsou to totiž dvě města, která chci v budoucnu navštívit.
V práci jsem se dnes s kamarádkou a zároveň kolegyní domlouvala ohledně kafe. Naposledy jsme totiž byli na kávě a nákupech před Vánocemi a cítím, že je potřeba si udělat čas taky sama na sebe a svoje kamarádky. Jasně, že občas si s nějakou zavolám nebo popíšu, ale není nad to, když se v klidu můžete někde sejít na kávě. A prodrbat úplně všechno. Úmyslně jsem použila slovo "prodrbat", protože úpřímně - my, ženy to máme prostě v povaze. Je to něco jako terapie. Jedna povídá, tribunál poslouchá, přikyvuje a nebo prohodí nějakou radu, a pak se role prohodí. Potřebujeme drby stejně tak jako třeba osobní a intimnější kontakt s někým, kdo je nám víc než blízký. Vlastně to bereme i jako samozřejmost a důkaz toho, že někomu na nás záleží.
Během procházky jsem se zastavila ještě v papírnictví pro skicák, jehož absence mi upřímně doma už lezla na mozek. V poslední době mám totiž v době tolik inspirace, že jí jednoduše musím přenést na papír.
Opustil mě ale i blok, co se psaní týká. A já tak vesele můžu pokračovat ve psaní.
Musím ale přiznat, že i přesto, že jsem dnes měla jen jednu kávu v práci, tak se stejně cítím nabitá. Možná za to může i to, že v poslední době denně cvičím. Přeci jen cvičení produkuje hormon štěstí. Což bylo i jedno z dalších témat v práci.
Jóga.
Lucka mi povídala o tom, že chtěla taky cvičit jógu ale ještě se k tomu nedostala. Zeptala se ale taky na to, jestli zvládnu všechny cviky. Já se jen s hlasitým "Kéž by!" usmála a řekla jsem si, že když na sobě zamakám, tak třeba za nějakou dobu všechny cviky zvládnu. Na co ale denně nezapomínám je můj oblíbený Pozdrav Slunci.
Pozdrav Slunci je pro mě snad nejjednodušší a taky nejoblíbenější. Člověk se protáhne, ale přitom se cítí plný energie. Což je vlastně na józe fajn.
Rozhodla jsem se ale taky, že se pokusím do dvou měsíců zvládnout provaz. Trénuju na něm denně a chybí mi už asi dvacet /možná, že to ani dvacet/ centimetrů a já budu mít obě nohy natažené. Někdy se skoro bojím, aby mi chodidla nepodjela a já si nenatrhla svaly, což vážně není nic příjemného.
Moc dobře si pamatuju jak to v létě vypadalo s mou achillovkou a já jí měla měsíc mimo provoz plus přetrhané vazy. Dost mě to naštvalo, protože jsem tenkrát byla na běhání možná až moc závislá. Nevydržela jsem den bez běhu, a tak jsem chodila běhat i ve 40°C vedru, což se nedoporučuje. Pokud jste ale dobře připraveni, dá se to přežít.
Nicméně jsem si řekla, že od pátku začnu po zimě zase běhat. Snad ale nebude pršet...
Nicméně jsem chtěla všem popřát krásný Valentýn. A pokud jste zrovna single, nezoufejte. Taky zrovna s nikým momentálně nejsem a den si úžívám s úsměvem :)
No comments:
Post a Comment