Nikita vkročila do místnosti, která vypadala jako bývalý sklad. Jen byl velmi dobře zabezpečen a u každého možného východu stál muž se samopalem v ruce. U dřevěného stolu stál Michael ještě s někým. Rukama se opíral o okraje stolku a zíral na mapu a plánky, které mu muž přinesl. Nikita muže neznala. Ovšem ted' to bylo to nejmenší, co jí trápilo. Na tváři měla dva krvavé šrámy. Když stanula vedle Michaela, na stůl hodila odznak.
"Končím," pronesla.
Michael odvrátil zrak ode všech plánků a pohlédl na blondýnku stojící za ním. Jeho postava se vzpřímila.
"Víš, že skončit nemůžeš, dokud operace nebude hotová," odpověděl poměrně chladným tónem.
"Tvoje operace mě nezajímá. Nebudu zabíjet nevinné lidi. Mám toho po krk. Končím."
"Oni nevinní nejsou. Sama víš, že zabíjíme jen ty, kteří musí zemřít."
Nikita nevěřícně zakroutila hlavou a na moment od Michaela odvrátila zrak.
"Omluv nás na moment," Michael pověděl neznámému muži. Ten jen přikývl a Michael stiskl Nikitě paži.
"Promluvme si v soukromí."
Blonďatá agentka vytrhla paži z Michaelova sevření a nenávistně se na něho podívala.
"Už na mě takhle nesahej," procedila skrze zuby a vydala se k místnosti, kterou Michael využíval jako kancelář, a kde zároveň přespával. Jen, co se dveře zavřely, Nikita se opřela o zed'. Její nadřízený se k ní nepřiblížil, moc dobře věděl, že to není dobrý nápad.
"Co se děje?" zeptal se.
"Věděl si, že má malé dítě?!"
"Ano."
"Nechal si nás ho zabít. Chladnokrevně. Kdybych věděla, že má dítě, nenechala bych Thomase zmačknout spoušť. To dítě už přišlo o oba rodiče."
"Jeho otec pracoval pro teroristickou organizaci, to moc dobře víš."
Nikita polkla a probodávala Michaela očima.
"Co bude s dítětem?" zeptala se.
"To není tvoje starost."
Agentka přistoupila blíž k Michaelovi a nenávistně se na něho zblízka podívala.
"Dokud jsem v týhle akci, tak je to moje starost."
"Dítě bude vychováno v náhradní rodině. Už jsme vybrali vhodné adepty. Víceméně bude součástí Sekce," Michael upřeně pozoroval Nikitu.
Ta od něho ustoupila a začala procházet místností sem a tam.
"Takže až nastane čas, tak z něho uděláte vraždící stroj jako jsem já? Vezmete mu sny, dětství a všechno, o čem kdy to dítě snilo? Vy snad nemáte svědomí."
Michael Nikitu bez mrknutí oka pozoroval. Nevydal ze sebe ani hlásku.
"Chci skončit," Nikita se zastavila a pohlédla na muže stojícího před ní.
"Víš, že jedině smrt tě oddělí od Sekce. To nedopustím."
"Jak mi v tom chceš zabránit?"
Michael odpověd' na její otázku neznal. Moc dobře věděl, že žena, kterou miloval a stále miluje ho ted' nenávidí. Ale přesto ji chápal.
"Když jsem přišel do Sekce, měl jsem naprosto ty samé pocity jako máš ty. Musel jsem zapomenout na vlastní rodinu, od které mě odervali. Kdybych se chtěl odpojit od Sekce, zabijí každého. Rodinu. Přátelé. A to nikdy nedopustím. Stejně tak jako nedopustím, aby se stalo něco tobě. Začátky nejsou nikdy lehké, ale ty to zvládneš."
"Jsem tu už tři roky. Tři roky slepě poslouchám rozkazy. Když se to nezměnil za tu dobu, jak můžu vědět, že to za další tři roky bude lepší?"
"To neví nikdo z nás. Za tu dobu se může stát cokoliv," Michael přistoupil blíž k Nikitě a zahleděl se do jejích pomněnkově modrých očí. Podíval se na šrámy na její tváři a lehce její zdravou část obličeje pohladil. "Když jsem tě prvně uviděl, věřil jsem, že jsi silná. Dokázala jsi mi, že jsi ještě silnější než jsem si myslel."
"Jsem jen vyděšená. Z toho, co vídám. Z toho, že tě ztratím nebo jednou budu nenávidět. Z toho, že když mi dáš jinou identitu a pošleš na akci, že už tě nikdy neuvidím," Nikita zavřela oči a nechala Michaela hladit její tvář.
"Nikdy bych nedopustil, aby se ti něco stalo," zašeptal a nosem se dotkl jejího.
Nikita otevřela oči a hluboce pohlédla do Michaelových. Když jejich rty byly dost blízko, rozrazily se dveře. Pár se otočil a podíval se na vojáka, který na oba zíral.
"Jsme obklíčeni. Na radaru nikdo nebyl vidět. Nechápu to. Do deseti minut jsou tu," vychrlil ze sebe.
"Zabalte věci a připravte auta. Za tři minuty se sejdeme na zadní rampě," Michael vydal rozkaz a voják přikývl.
V momentě, kdy vyběhl ze dveří, Michael s Nikitou uslyšeli střelbu. Oba dva se na sebe podívali a připravili si zbraně. Ovšem v tom momentě se za zády Nikity ozval výbuch a oba dva odhodil.
O pár hodin oba začali přicházet k sobě. Nikita pomalu otvírala očí a bolestí zakňučela. Co nejrychleji se snažila zjistit, co se děje. Zjistila, že nemůže hýbat rukama, které pevně drželo lano. Rozhlédla se kolem a vedle ní seděl připoutaný Michael. U každého z nich stál voják s namířenou zbraní a před nimi stál vysoký muž, kterého oba moc dobře znali. Kdysi mu oba zachránili život.
"Já to věděla," Nikita procedila skrz zuby a zavrtěla se ve snaze se na muže vrhnout. Ten se zasmál a posadil se na židli.
"Promiň, měl jsem ti tehdy věřit," Michael se podíval na Nikitu. Ta mu pohled plný strachu opětovala.
"Jak nemilé shledání. A přitom tak radostné. Oba dva a stále spolu. Otázkou je, zda se ke mně přidáte a nebo zemřete - spolu," pronesl muž.
"Co chcete, Colemane?" Michaelův hlas zněl celkem klidně.
"Nic jiného než to, abyste zničili Sekci a přestali s těmi nesmysly jako je boj proti terorismu. Je to nezbytné pro obě strany. Jak pro vás, tak pro nás."
"Jste blázen," Nikita se ušklíbla.
"Proč? Protože chci zničit tajnou vládní organizaci, která mi brání v jediném?"
"V čem?" Michael přimhouřil oči.
"Chci velit něčemu většímu. Chci ovládat celé Spojené státy a časem i svět. Pokud zničíte Sekci, terorismus se rychle rozšíří. A pak přijdu já - jako spasitel - a zachráním všechny."
"Proto jste tehdy předstíral únos. Aby vás lidi měli za nevinného," Nikita hlesla.
"Jste na dobré cestě."
"Nemáte prostředky na to, aby jste bojoval se všemi," Michael pozoroval guvernéra Colemana a bývalého ministra obrany.
"Nechci zničit všechny. Dnes večer uzavřu spojenectví s Východem. Vám dávám jen šanci, protože vás Sekce kvalitně vycvičila. Já vám ale můžu dát to, o čem jste snili - rodinu," Coleman se podíval na Nikitu i Michaela. "Sekce vám toto přeci odpírala. Budete moci začít s čistým štítem. To přeci chcete, ne? Já po vás jen chci, aby jste se ke mně přidali a dál hubili červy, co tu nemají, co dělat."
"Táhni k čertu," Nikita ze sebe naštvaně vychrlila.
Coleman přikývl a usmál se. Poté pohlédl na vojáka stojícího za Michaelem a přikývl. Nikita obrátila tvář k Michaelovi. Colemanův voják v ruce držel nůž. Michaela popadl za bradu a ostřím mu projel po tváři. Místností se ozval jeho křik a Nikita vyděšeně vykulila oči.
"Ty hajzle! Tohle ti neprojde," vykřikla na Colemana. Ten jen přikývl na vojáka stojícího za Nikitou. Ten přistoupil k blondýnce a sundal ji rukavici z její pravé ruky. Nikita ho upřeně pozoroval. Stejně jako Michaelův mučitel, i tento svíral nůž v ruce. Čepel ovšem neprojela tváří Nikity, ale zarývala se pod nehet na jejím malíčku. Nikita hlasitě vykřikla a v očích se jí objevily slzy.
"Nechte toho! Já se přidám," Michaelův hlas se rozlehl místností. Voják vyndal čepel zpoza Nikitina nehtu a ta pohlédla na Michaela stejně tak jako Coleman.
"Věděl jsem, že to bude snadné," Coleman sesedl z židle a napřímil se.
"Co to děláš?!" Nikita pohlédla na Michaela.
"Ještě nehodlám skončit," odpověděl.
Nikita si tajně oddechla, protože jí právě dal Michael heslo, které znamenalo to, že se hodlá za Sekci pomstít.
"Kdo by chtěl zemřít tak mladý. Jen blázen," Coleman se usmál. "Rozvažte ho. Já pana Samuella obeznámím s plány."
Guvernér odešel z místnosti a Nikita těkala po okolí, zatímco si voják klekl před Michaela, aby mu rozvázal ruce. Když byly dost volné, Michael udeřil vší silou vlastním čelem vojáka do hlavy. Ten, co stál za Nikitou a vše viděl okamžitě k Michaelovi přiskočil, ten si ale stihl uvolnit ruce a na poslední chvíli stihl uhnout vojákově ráně. Obešel ho zezadu a zlomil mu vaz.
Rychle si klekl k Nikitě, aby i jí dostal z pout.
"Mají tu všude kamery, nevím jak se dostaneme ven," pronesla.
"Vždycky je nějaká cesta ven."
No comments:
Post a Comment