Nejsem perfekcionistka (alespoň bych se tak nenazývala), ale upřímně nesnáším pozdní příchody stejně tak jako nepořádek a chaos. Jsem především spontánní osoba, co má svou hlavu.
Dneska se chci věnovat trochu povídání o prokrastinaci. Všímám si, že dnešní doba má odbornější názvy pro všechno a to nutí člověka si práci neustále zlehčovat a nebo jí nedělat vůbec. Popřípadě odložit na později. Pokud nám ale do plánů vleze něco důležitějšího, dá se pochopit, že práce necháme. V takovém případě se ale nedá mluvit o prokrastinaci.
Já osobně odkládání věcí nesnáším. Protože když chci něco udělat, tak to udělám hned a přesně podle plánů. Stejně tak jako dnes. Člověk je pak se sebou sám vyrovnanější a především beze stresu.
Jelikož jsem zvyklá vstávat brzy do práce, tak přirozeně v době volna nemůžu v žádném případě spát do devíti, i když někdy bych si ráda přispala. Vzhledem k tomu, že pracuji v oboru pekařství, tak mám víkend posunutý o den dříve (pátek, sobota). Vlastně to považuju za hroznou výhodu. V pátek si člověk může zařídit spoustu věcí - lékaře, placení účtů apod. Člověk, co má víkendy klasicky si musí brát většinou volno, pokud si chce něco zařídit. Jedinou nevýhodou jsou soboty, kdy musíte jít dřív spát a nemůžete pařit do rána. I když to není můj případ, nikdy jsem si totiž na tenhle typ akcí nepotrpěla.
Nicméně dnes jsem si pospala do půl sedmé, i když jsem byla vzhůru už od půl šesté. To válení v posteli ještě hodinu jsem ale odmítnout nemohla, protože jsem věděla, že si to dnes můžu dovolit. Obchod je u nás otevřený od sedmi, takže jsem měla dost času. Za půl hodiny se zvládnu obléknout a udělat něco s vlasy. Ovšem cesta, která mi normálně trvá dvě minuty mi dnes trvala skoro deset minut vzhledem ke strašné ledovce. Možná jsem si měla vzít brusle :)
Nicméně nakoupila jsem, ještě stihla doběhnout do práce pro chleba a dokonce i poklábosit s kamarádkou :)
Když jsem se dopotácela domů, tak jsem se ihned pustila do připravování oběda a mytí nádobí. Mezitím se mi prala pračka. Zvládla jsem si udělat i kávu, protože bez ní já nefunguju. Dnes jsem dělala zapečené těstoviny se sýrem, šunkou a vajíčkem. Chtěla jsem něco rychlého a lehkého...
Když jsem vše dodělala - oběd, poklidila a pověsila prádlo - tak jsem se vlastně musela pochválit, že jsem vše zvládla celkem rychle. A ještě u toho všeho v klidu vypít kafe.
V 9:15 jsem měla skoro vše hotové a rozhodla se napsat o tom, že dělat věci podle plánu je vlastně děsně fajn. Protože pak můžete pochválit sami sebe a mít ze sebe skvělej pocit.
Dneska ještě plánuju menší úklid u sebe v pokoji a něco namalovat, protože mám v hlavě spoustu inspirace. Vlastně chci ještě napsat jeden článek, který se bude týkat vztahů. Protože, když jsem se ráno stavovala pro chleba a klábosila s kamarádkou, tak jsme se dostali k výhodám a nevýhodám vztahů, což mi dalo pochopitelně obrovskou inspiraci k sepsání článku! ^^
Mezitím jsem přemýšlela jaké výhody prokrastinace má. Nepřišla jsem na jedinou věc. Člověk vlastně jen vše odsouvá, věci se kupí, a pak se hroutíte, protože nevíte, kam dřív skočit. Dá se říct, že prokrastinace ničí vaší vnitřní pohodu a nezasloužíme si být všichni šťastní?
Jasně, někdy i já mám problém se k něčemu dokopat, ale pak přeci jen...ten pocit z toho, že už máme klid! To je na tom to nejlepší, ne? :)
A nebo jste přišli na nějaké výhody prokrastinace?
Nevím, jestli trpím prokrastinací, ale věci dělím na poslední chvíli, i když mám třeba v deníčku na ni vyhrazené tři víkendy. Upřímně mám ráda to, když si sednu k práci, ale najednou vím, že na to nemám náladu, tak ji dělat nemusím, ale zároveň ještě nehoří termín. Někdy se však ta nálada najde a tak mám práci hotovou třeba 2 týdny před odevzdáním, což je moc příjemný pocit. Taky umím pracovat pod stresem, řekla mi to i psycholožka, protože když mě hodíš do nové situace, nezačnu kolem sebe máchat a topit se, ale začnu plavat (v reálném bazénu bych se utopila, protože... plavání není moje silná stránka :D). Taky musím dělat práce na jeden zátah, jinak mám pak nutkání je neustále předělávat, což není dobře. Všeho moc škodí. Mám taky smysl pro čas, tedy kam kdy přijít, kdy co začít dělat. Třeba odkládám nádobí umývám až těsně před příchodem mámy, i když chodí různě, tak nějak to odhadnu a poslední talíř doutírám než se ozvou dveře od výtahu - poznám totiž, když jede máma nebo sousedi. :D Taky se mi stává, že když chci někoho potkat/myslím na někoho, tak sednu na nějaký spoj, kterým jedu domů, třeba jsem si předchozí nechala ujet, abych neběžela, a voila, někoho potkám :D Nebo řeknu, že půjdu vyřizovat něco do města a za přítelem se stavím ve tři. Za celou dobu se ani jednou nekouknu na hodinky, přijdu k němu, mrknu na hodiny v kuchyni a jsou tři. :D
ReplyDeleteJá vstávám sice brzy ráno, ale mohu-li spát déle, klidně spím. :)
Těším se na článek o vztazích.