Dolů z kopce

Od doby, co jí opustila její největší láska, si Carmen připadala úplně sama. Jako kdyby svět přestal existovat a ona ztratila všechno, na čem jí záleželo. Byl pryč a ona se s tím nedokázala smířit. Jeho úsměv nebo dny, kdy se vedle něho probouzela. Jeho vůně a rozcuchané vlasy. Šílenosti, co spolu prováděli. Všechny ty malichernosti, na kterých jí záleželo. To všechno bylo rázem pryč. Ted' jí zbyly jen vzpomínky na muže, kterého bude navždy nosit v srdci, i když odešel. Díky němu našla sama sebe, ale ted' si připadala ztracená. 

Venku byla zima a ona bloumala městem. Lidi míjela a vnímala je jako duchy. Její představa o dokonalém životě už dávno zmizela stejně jako chuť do života. A jediné, co jí zbylo byly sebedestruktivní myšlenky. A tak se začala trestat. 

Když jí Jason opustil, brala to jako zradu. Vždycky jí říkával, že miluje její odlišnost. Že nechce, aby se změnila, ale přesto jí opustil. 

Její kroky jí ted' vedli k muži, ve kterém viděla jen Humberta. Ona byla jeho "Lolita" jak jí říkával. Bylo jí čerstvých dvacet a jemu už čtyřicet. Věděla, že by mohl být její otec a několik let ho odmítala. Přesto s ním ale byla v kontaktu. Několikrát jí nabízel, aby s ním odešla, ale ona přesto věřila, že si najde někoho, s kým bude chtít strávit zbytek života. Jason přišel a odešel a Carmen nenapadlo nic jiného než přijmout Davidovu nabídku. 

Když zaklepala na jeho dveře, po několika vteřinách jí otevřel. 

"Můžu dál?" Polkla naprázdno.

"Jasně, pojd'," ustoupil stranou, aby mohla Carmen vstoupit do jeho malého bytu. Tvářil se neutrálně, protože si všiml, že jeho holčička nevypadá šťastně. Přesto ale byl ráda, že ho navštívila. 

Posadila se před gauč a pohlédla do země. 

"Neposadíš se na gauč? Nepřipadá mi to na zemi dost pohodlné," zeptal se a pozoroval Carmen. Ta mlčky zavrtěla hlavou. "Jak chceš," pokrčil rameny a sedl si na gauč.

"Doufám, že neruším."

"Ne, vůbec. Ta štětka, co tu byla už odešla."

Carmen se ušklíbla a hrála si s tkaničkou jejích oxfordek. 

"Co tě sem přivádí?"

"Já ani nevím."

"Všechno v pohodě?"

"Ne," Carmen zavrtěla hlavou. "Jason ode mě před několika dny odešel. Že prý nemá čas sám na sebe natož na mě. Já to nechápu. Vždycky jsme plánovali to, že spolu budeme do konce života. A ted' tohle...prostě asi nejsem pro nikoho dost dobrá," pokrčila rameny.

"Nech toho. Už několikrát jsem ti říkal, že můžeš vypadnout se mnou."

"Nikdy jsem si nedovedla představit, že bych vypadla s někým, kdo šuká na každým rohu a koho nemiluju," Carmen se podívala na Davida. 

Její upřímnost a rozpustilost ho bavila. Nebral jí jako ty, co mu prošly postelí. Ona byla jiná.

"Jo, vím. Říkala jsi mi už několikrát, že bys se mnou nešukala. Že se bojíš, že jsem HIV pozitivní."

"A jsi?"

"Ne, nejsem. Sice spím s každou, ale s ochranou. Tak blbej nejsem," zasmál se. 

"Nechápu, že tě tohle baví."

"Přišla jsi mi dát kázání?"

"Ne, Humberte. Nevím, proč tady jsem. Asi ze zoufalosti, protože nevím, co dělat, abych se všem zavděčila. Prostě to nevím. Připadám si zbytečná...a k ničemu."

"To ale nejsi. Máš přece tolik talentu. Vidíš to, co ostatní ne. Jsi svoje. Bohémská a krásná. Tebe neberu jako objekt. Na tobě mi záleží už hodně dlouho."

Carmen se na Davida znovu podívala a následující moment si ruce opřela o jeho kolena a natáhla se blíž, aby ho políbila. Nikdy předtím tohle neměla v úmyslu, ale ted' si nemohla pomoct. David měl pravdu, on tu byl pro ní vždycky. Když se ale jejich rty setkali, ihned jí odstrčil a hluboce se podíval do jejích očí. 

"Tohle přece nechceš. Nikdy jsi to nechtěla. Děláš to jen ze zoufalosti, přestaň se trestat."

"Ted' to ale chci," Carmen zvlhly oči a David si jí přitáhl blíž, aby se mu mohla posadit do klína. Její prsty mu začaly rozepínat kalhoty a on jí upřeně pozoroval. 

"Nechci tě zneužít. Jen netrestej sama sebe a nedělej to, abys toho později nelitovala."

Carmen věděla, že toho litovat jednou bude, ale přesto ho znovu políbila.