Je výhodou být single nebo mít vztah?

A tak zatímco si piju kafe, i když je večer a člověk jde za dvě hodiny spát. Já si tu poslouchám ty devádesátkový hity, protože jednou za čas i mě popadne nostalgie. A ke mně se tak dostavila spousta inspirace ohledně článku, který jsem chtěla psát už minulý týden. Nicméně mě překvapil pisatelský blok...
Díky Natalii jsem nejen propadla nostalgii, ale dostavilo se mi i spousty inspirace. A já si tak říkám, jestli je vítězství být single a navždy svobodná a bez závazků nebo přeci jen ty závazky mít.

A zatímco si člověk občas připadá jako Carrie Bradshaw, i já si sem tam pokládám podobné otázky, na které se ptala sama sebe ona. 

Spousta mých kamarádek je už šťastně vdaná, má děti a nebo se chystá zakládat rodinu. Stejně je to i s mou mladší sestrou, která s přítelem plánuje společně bydlení, které se jim pomalu realizuje. A občas, když jí poslouchám, tak jako kdyby byla starší než já. Mně je 24 a momentálně jsem stále single. Otázkou je, jestli je to vlastně výhoda a nebo spíš smůla. 

Pokoušela jsem se dát dohromady seznam "Pro a proti", ale k mému údivu mi vyšlo skoro samé "Proti", co se týká single života. 

Přeci jen, když má člověk vztah, dočká se objetí, podpory, spontánních akci, o se dají podniknout ve dvou, časem i rodiny a sexu. 

Když je člověk single, tak vlastně jen přijde domů, kde ho čeká jen laptop a psaní podobných článků. Ještě ovšem než vkročíte do domu, tak vás přivítá váš mazlíček. V mém případě je to můj zlatý retrívr. Ovšem někdy si říkám, že je vlastně fajn vychutnat si to kafe sama a popřemýšlet o životě. 

Ale sto lidí - sto chutí. A já jsem typ člověka, co je spontánní a na nějaký vztah bych nedokázala ani pomyslet. Vlastně...dokázala. Jen najít pana Pravého. Otázkou ale je, zda nějaký pan Pravý vůbec existuje. Záměrně jsem nepoužila slova jako pan Božský nebo pan Dokonalý. Pan Božský...zní až moc vysněně. Stejně je to s panem Dokonalý. 

Nicméně to jsem trochu odbočila. Někdy si říkám, že je možná čas se usadit. Pak mě ale přepadne slabší chvilka, kdy jsem vděčná za ten moment klidu a svobody...

V poslední době si ale uvědomuju, že vztah nemusí být nutně "konečná" a bum! Je mi najednou čtyřicet. Ale že člověk svým způsobem může být svobodný i ve vztahu. Pokud najde někoho, kdo je tolerantní vůči koníčkům protějšku. A proč tu součást nesdílet s někým druhým? 

Dřív jsem vztah vnímala jako něco, čím pro mě vlastně život končí - budu se muset uskromnit, nebudu mít tolik času na koníčky a stejně tak protějšek. Ale jak jsem řekla; zjistila jsem, že jsem slovo "vztah" vnímala možná úplně špatně. A možná úplně špatné není sdílet i součást vás s někým, kdo vás toleruje a podporuje stejně tak jako vy jeho. O tom by měl vztah být. Vzájemná láska a podpora. 

Tohle člověk, co je single nemá. Takže, i když my - singles - působíme naprosto šťastně a vyrovnaně, tak vlastně uvnitř hluboko všem zadaným ... závidíme. 

Je jen třeba si uvědomit, že ne vše musí být tak špatné jak se na první pohled zdá. A pokud se člověk podívá hluboko, zjistí vlastně věci, které mu unikaly přímo před nosem. Ať už jde o výběr práce či školy, stěhování a nebo dokonce pana Pravého.