U jednoho témata jsme si obě dvě řekly "Já to nechápu..."
- jsem si řekla, že by nemuselo být špatné napsat na téma "Mužská inteligence" nějaký menší článek.
Jak to všechno ale začalo?
(Ne)šťastnou lásku. Obě dvě máme kamarády. Já se zamilovala do svého a Anička dopadla taktéž. Jsme nešťastné, přesto to u nás obou vypadá nadějně. Ovšem ta nejistota nás dovedla k zoufalství a stížnostem na muže :D
Obě dvě jsme totiž víceméně staromódní a obě máme zafixováno, že muž by měl zvát dívku na rande nebo kamkoliv ven jako první. Je v tom nějaké kouzlo. V dnešní době jsme sice samostatné. Emancipované. Ale i přesto toužíme po jakési ochraně ze strany mužů. O jistotě, že muž nás dovede ochránit a zabezpečit. Do jehož objetí se můžeme schovat, když nám bude nejhůř. I takové maličkosti, my ženy, potřebujeme! Jsme sice emancipované, ale ne nezranitelné. Nadáváme sice na muže a jejich inteligenci, ale přesto je potřebujeme stejně tak jako oni nás.
Jaké je dilema dnešní doby? Internet! Všichni jsme v kontaktu díky internetu. Dříve dívka nepoznala, zda byl dopis doručen a zda si ho dotyčný skutečně přečetl. Dneska ale napíšeme zprávu, a pak vidíme "doručeno". Odpověd' ale nikde. A čekáme na ní třeba několik dní. Proč ale druhá strana neodpoví hned? Takové je dilema většiny dnešních dívek, které se pak trápí a zoufají si nad tím a ptají se samy sebe "Proč nenapíše?". Tím se dostáváme k mužské logice.
Pokud má člověk čas na to, aby si přečetl vzkaz, proč neodpoví třeba že nemá čas? Nebo proč nenapíše, že se ozve později? Většina mužů nad tímto mávne rukou s tím, že "ok" - přečetl si zprávu, a tak napíše později. Ovšem jak moc dobře víme, zapomínají. Většina mužů zapomíná i na důležitá data, ale asi je to zkrátka tím, že oni takoví jsou. Nepamatují si vaše první výročí, datum narozenin apod. (ted' mluvím o průměrných mužích, ne o puntičkářích). Ale taková je asi mužská "norma" a my se s tím musíme smířit.
Je to ale z jejich strany také trochu neohleduplnost, protože si už neuvědomí, že tímto nás vlastně trápí. Čímž se obrací list, my ženy jsme naštvané a "Muži nerozumí ženské logice".
Pokud člověk není příliš velký empatik a puntičkář, nikdy podle mě neporozumí opačnému pohlaví.
A proto nezbývá nic jiného než si na sebe zkrátka zvyknout, snažit se porozumět, být tolerantní a vstřícní a NEzapomínat na ohleduplnost vůči opačnému pohlaví. V opačném případě se musíme sami sebe zeptat, zda nám za to ten druhý vůbec stojí. Můžeme sice milovat, ale k čemu, když nám láska je oplácena ignorací a neohleduplností? Stojí nám to za to?
Koneckonců, ať se nám to líbí nebo ne. Doba jde dopředu dnes a denně a někdy i my - ženy - musíme udělat ten první krok...
Sebrat odvahu. Nebo chceme žít jen v nejistotě, trápit se a bloumat v tomhle bludném kruhu? Všichni si zasloužíme trochu štěstí! :)
Když jsem četla odstavec ohledně psaní, tak mě napadlo takový to "odepsal mi, tak já odpovím až za 3 hodiny, aby nevypadalo, že sedím na mobilu a čekám až odepíše, aby si myslel, že dělám i něco zajímavého a nečekám jen na něj." :D Nebo ještě z vlastní zkušenosti, když napíše otrlou větu "Copak děláš?" a já zrovna sedím mastná s kakaem v posteli u seriálu, tak počkám a odepíšu mu až ve chvilce, kdy dělám něco zajímavějšího. :D Ženy. :D
ReplyDeleteZapomíná na důležitá data, hah. Pamatuji si opačný extrém, který věděl i dny, jak dlouho spolu chodíme. Nechodili jsem moc dlouho. :D
Ano, měli bychom být tolerantní, jak muži, tak ženy, snažit si porozumět, protože, až na jisté výjimky, jsme si prostě souzení a musíme si to nějak zpříjemnit. :)
www.fakynn.blog.cz