Já a BDSM

Nuže, dnes bych se chtěla věnovat poněkud kontroverznímu článku. Tohle téma mám v hlavě už strašně dlouho...

Zapomeňte na nějakých 50 Shades of Grey. Nemá to s BDSM nic společného. Je to jen ukázka chorobné žárlivost, sebestřednosti a domácího násilí. 

Než začnu, ráda bych vás seznámila se zkratkami, protože když nezasvěcenému řeknete, že vás bere BDSM, tak hned ve vás vidí cvoka, co se při sexu nechá bít. To je ale jen třetina třetiny pravdy.

Nuže...

B&D znamená bondáž a dispiplínu (bondáž=svazování)

S&D znamená submisivitu a dominanci

S&M je zase zkratka pro sadismus a masochismus

Sadista je ten, co rád způsobuje bolest pro svoje sexuální. Masochista je pravý opak. Tyto dva prvky jsou v celém BDSM ovšem nejčastější. 

Někdo praktikuje třeba jen S&M, protože ho svazování vůbec nebere. 

Já osobně mám ráda "celé" BDSM, protože prostě není nad to, když vás protějšek sváže (třeba ruce) a vy jste bezmocní...a na to navazuje právě masochismus. Necháváte si to prostě líbit, protože to rajcuje vás i protějšek. 

Abych se vyjádřila také k S&D (moje oblíbená část).

Jsou tu jedinci submisivní (třeba moje maličkost), pak ti dominantní, ale existují lidé, kteřím nevadí být ani submisivní ani dominantní - switch. 

Co pro mě znamená být ta submisivní? A vlastně vůbec celé BDSM.

Rozhodně to není to, že k jedinci nemám absolutní vztah a jen se nechávám od někoho svazovat a "mlátit". To vůbec ne. Vztah je VÝHRADNĚ o loajalitě a vzájemné důvěře! Právě ta loajalita je snad to nejvíc rajcovní na tomhle vztahu. Není nic lepšího než když se svému protějšku člověk může naprosto oddat, protože mu věříte. A věříte mu natolik, že ho necháte nasadit vám obojek nebo spoutat ruce. I přes tohle prostě víte, že on vám neublíží. Že pro něj jste ta jediná. Osobně bych asi ani nemohla mít vztah s někým, komu BDSM nic neříká. Stejně jako mně neříká nic obyčejná "tam a zpátky". Asi je něco na tom, že BDSM životní styl. Rozhodně to ale neznamená, že přes den běhám po městě v korzetu s obojkem na krku nebo latexových šatičkách. Jedince BDSM na ulici prostě nepoznáte, leda intuitivně. 

Jak takový vztah vypadá?

Vlastně ani nevím jak bych ho charakterizovala. Je to prostě normální vztah, jen v ložnici je to jiné. Stačí se prostě jen dobře poznat a zjistit, co ten druhý má rád. Experimentovat. Před tím ale než se do "akce" pustíte je dobré zvolit si i "záchrané" slůvku pro případ, že by se protějšek nechal unést a pro vás by třeba bolest už nebyla akceptovatelná. 

Kdysi jsem znala ženu, která se svým přítelem brala BDSM ale smrtelně vážně a i mimo ložnici. Ono prostě vážně záleží na tom, co vám vyhovuje. 

A co třeba bolest? 

Bolest musí bolet. Je tomu ale skutečně tak? Podle mě je několik druhů bolestí a každý máme jiný práh. Já například bolest snáším dobře. Umím jí vnímat ale i jinak. Jako něco příjemného. Nesmíte se zkrátka nechat oblafnout a říkat si "tak a ted' to určitě bude bolet". Pokud člověk zná lidské tělo, pak ví že je to neuvěřitelný mechanismus. Bolest nám dokáže ale vsugerovat i mozek. Třeba když jdeme k doktorce, která nám píchá injekci - když se díváme na výkon, tak nás bolí o dost víc než když s ní hovoříme a díváme se jinam. V BDSM je právě to kouzlo, že dominantní strana dokáže z bolesti vykouzlit něco příjemného. Je pravda, že spousta bičíků nebo důtek možná vypadá strašně děsivě, ale většina z nich vám spíš než bolest přinese potěšení. 

Nuže, snad je alespoň trochu i objasnila, co BDSM je a pro více otázek nebo rad mi klidně napište :)