Takový to středeční povídání aneb jen dva pravidelní čtenáři

Nejsem žádná echt bloggerka, mám jen dva pravidelné čtenáře, ale přesto píšu. Asi se trochu vycholuju od normálu, a proto nemám desítky čtenářů, ale nejsem ten typ bloggerky, co by je musel mít. 

Blog mám čistě jen jako takový deník, kde se svěřuju, ale přispívám sem i svými povídkami, básničkami, fotografiemi apod. Protože mě blog prostě baví - a o tom to má být ne? Blog by měl být váš koníček, neměl by sloužit k tomu, aby se někdo zviditelnil. Viz nechápu ty slečny, co rozesílají odkaz na jejich blog a "Koukni a okomentuj, návštěvu oplatím". Na mě to působí lacině a nuceně. A já si chci blog najít, musí mě zaujmout, abych ho četla pravidelně. 

Zpátky k věci...je středeční večer a zítra mě čeká poslední pracovní den. Já nemám totiž volné víkendy, ale mám volné pátky a soboty. A vyhovuje mi to. 

...a tak ted' vlastně jen odpočívám a poslouchám Smažky, uhm The Smashing Pumpkins - konkrétně tuhle pecku:

Mimochodem, včera mi přišly nové botky na běhání ze Sportisima. V těch mých původních teniskách se už běhat nedalo a nehodlám si ničit nohy. 

Běhám ted' totiž denně. Už x dní nekouřím a potřebuju zhubnout. Díky tomu, že jsem před lety přestala závodně běhat jsem strašně ztloustla a "odepsala" postavu. A to vlastní hloupostí. Jasně, že toho lituju! 

Takže ted' zase běhám denně. Nechci si ale hned "ordinovat" x km. Za prvé to není dobře hned zezačátku běhat x kilometrové vzdálenosti a za druhé bych to asi ani neudýchala. 

Nicméně zhubnout potřebuju a zpevnit postavu taky. Sedět doma a stěžovat si na to jak jsem tlustá, a že jsem dřív byla štíhlá - ne, děkuji. Musím s tím prostě něco dělat! 

Vlastně už dělám. 

I když...dneska jsem přišla z práce natolik unavená, že jsem dnešní běhání vynechala. Krom toho je tu strašný dusno. A i když mám v hlavě stále "měla jsem jít běhat, i když bych potila krev", zítra je taky den a jeden den neběhání snad nevadí, ne? 

Jsem zvědavá, jestli za měsíc uvidím nějaký výsledek...alespoň dvě kila, Bože! :D