Útěk z Deanova lesa (HP a Relikvie Smrti)

Byla noc a trio se zrovna schovávalo v Deanově lese. Jako vždy, Hermiona použila spoustu maskovacích kouzel. I když už dávno spala, Harry a Ron hlasitě mluvili o plánu jak se dostat do Godrickova dolu. Hermiona se obracela z boku na bok díky noční můře, která se jí zrovna zdála.

"Ne! Nechte je jít!" Křičela a snažila se ubránit Smrtijedovi, který držel její ruce za zády. Bellatrix Lestrange, Fenrir Šedohřbet a ostatní Smrtijedi si vychutnávali její rodiče. Seslali na ně spoustu kleteb a Hermiona byla nucená se na tu hrůzu dívat.

"Chudáčku mudlovská šmejdko. Podívej se na tohle!" Bellatrix se smála a seslala Cruciatus na Hermioninu matku. Ta křičela bolestí a Hermiona odvrátila obličej pryč.

"Ne!" Snažila se vrhnout na Bellatrix, ale Smrtijed držel její ruce velmi pevně. Nebylo možné se dostat z jeho sevření. Vlkodlak jménem Fenrir Šedohřben přistoupil k jejímu otci a zakousl se mu do lýtka.

Křik Hermionu probudil. Její tělo bylo zahaleno potem a ona se rozhlédla kolem. Harry a Ron byli pryč. Ale kam v tuhle dobu mohli jít? Mladá čarodějka seskočila z postele a vykročila ze stanu. "Harry? Rone?" Opatrně zašeptala. Ale žádné odpovědi se jí nedostalo. Kráčela dál od stanu a rozhlížela se kolem.

Za pár vteřin překročila hranici, i když věděla, že je to nebezpečené. Přesto ale musela najít její přátelé. Rozhlédla se kolem a zaslechla divné zvuky. Nejprve si myslela, že je to nějaké divoké zvíře, ale pak uslyšela mužské hlasy. Smály se a Hermiona se schovala za stromem.

Kupa mužů prošla kolem stromu, kde se schovávala. Hermiona se snažila nedýchat tak nahlas.

"Hej, doufám, že najdu toho Potterovic kluka. Pak budu nejbohatší po zbytek života," jeden z mužů se začal smát. "Jo, Malfoy zaplatí nám všem, tím by sis měl být jistej," řekl další z nich. A Hermiona ten hlas poznala. Za pár minut byli pryč. Mladá čarodějka vydechla. Ale pak jí někdo popadl zezadu a přikryl její ústa.

Snažila se křičet a dostat cizí ruku z jejích úst. Osoba, která jí pevně svírala, otočila k sobě a ona toho lapku poznala. Nikdy nezapomněla tu tvář, kdy ho spatřila poprvé. Scabior. Zabořil nos do jejích vlasů a nadechl se.

"Je hezký tě konečně vidět, krásko," naklonil hlavu do strany, když jí pozoroval. Pak vztáhl jeho ruku zpátky, takže mohla konečně mluvit.

"Nechte mě jít," Hermiona na něj zírala a všimla si dalších lapků.

"To bych si taky přál, ale bohužel tě nemůžu nechat jen tak jít," Scabior odpověděl a zastrčil pramen jejích vlasů za její ucho.

"Toho budete litovat," Hermiona procedila skrze zuby a snažila se dostat z pout.

"Mám rád silný holky. A chytrý. Ale ty nejsi dost chytrá. Tvůj parfém...tě prozradil," Scabior se znovu naklonil a vdechl její vůni. Hermiona byla pohoršená jeho chováním a odvrátila od něj obličej. Jakmile si všiml jejího pohybu, chňapnul její bradu. V ten moment byl tak blízko, že se jejich nosy téměř dotýkaly. Hermiona hlasitě polkla.

"Nejsem tak hnusnej. Mně se nemusíš bát, princezno," jakmile dokončil větu, Hermiona mu plivla na boty. Podívala se na něj s obličejem plným vzteku a lapka se jen uculil.

"Nikdy jsem tvoje jméno nezapomněl, krásko. Penelope, že jo?" Zeptal se a pohladil její tvář. "Chci jen pusu, a pak tě nechám jít," Scabior znovu chňapnul její bradu.

"Radši budu mrtvá," Hermiona vřískla a její ruce byly konečně volná. Když se lapka naklonil blíž, vrazila mu facku. Začala pak utíkat. Utíkat daleko od lapků, hluboko do lesa.

"Mně neutečeš, Penelope!" Scabior za ní křikl a obmotal duhovou šálu kolem jeho krku. Lapka jí dal pár vteřin náskok, a pak se přenesl. Hermiona utíkala do kopce a pevně svírala její hůlku v případě, že by se lapkové znovu objevili. Pár vteřin na to se Scabior objevil přímo před ní. Hermiona na něj namířila hůlku.

"Nic špatnýho ti neudělám. Nemohl bych zranit žádnou dámu. Jsem gentleman," odpověděl a pozorně jí sledoval.

"Jdi pryč," zasyčela na něj.

"Ne, Penelope. Myslím, že mě máš ráda. Mohl bych tě zabít, ale nezabil. Mohl jsem zabít tvoje přátele, ale neudělal jsem to. Vím, že se nejmenuješ Penelope," Scabior začal kráčet blíž k ní. "Kdo by jsi jen mohla být, princezno?" Jeho ruka se dotkla její hůlky a ona jí sklopila dolů.

"Říkala jsem Vám, že se jmenuju Penelope Clearwater," Hermiona polkla a sledovala ho.

"Ty nejsi Penelope, krásko. Pán Zla zabil tu dívku už před pár týdny. Takže ještě jednou - jak se jmenuješ, krásko?" Zeptal se jí znovu. "No tak, neublížím ti," naklonil se blíž. "Řekni mi, jak se jmenuješ."

Hermionin ret se začal třást. Byla vyděšená a bála se, že ostatní lapkové našli Rona a Harryho. "Radši mě zabij, ale já ti svoje jméno neřeknu," podívala se na něj.

"Když mi řekneš svoje jméno, zachráním tvoje rodiče," odpověděl a Hermiona svraštila čelo.

"C-cože?"

"Líbíš se mi, krásko. Chci tě v bezpečí," Scabior řekl a Hermione polkla. "To jméno...," znovu pohladil její vlasy. Ale Hermiona zavrtěla hlavou. Samozřejmě, že chtěla její rodiče v bezpečí, ale ne s pomocí lapky. Byla by šílenost věřit někomu jako je on. Když se jeho ruka dotkla znovu její tváře, ukápla jí slza a namířila na něj znovu její hůlku.

"Mdloby na tebe!" Hermiona mávla hůlkou a lapka odlétl pár stop opodál. V ten moment ucítila, jak jí někdo chňapl zezadu. Harry a Ron.

"Lapkové. Musíme rychle zmizet, Harry pronesl.

Ron společně s Harrym popadli Hermioniny ruce a přenesli se z lesa pryč.