Po válce - Neplecha ukončena // George, Fred Weasley

Ten den pršelo. Obrovské kapky zaplnily oblohu nad doupětem a George zrovna ležel v posteli. Jeho spánek byl silný, ale nesnil. Od té doby, co Fred zemřel, George neměl žádné sny. Mohl by spát navěky pokud by ho nevzbudil hrom. Neochotně otevřel oči. Kvůli prázdnotě, kterou cítil se mu nechtělo vstát ani z postele.

George se nemohl smířit se smrtí jeho dvojčete. Největší část jeho byla vyrvána a George od té doby nikoho nezsměšnil. Nepracoval ani v obchodě v Příčné ulici, který s Fredem vlastnil. Cítil se být tak prázdný. Fredova smrt ho silně zasáhla.

Občas ukradl Hermioně Obraceč času, aby se mohl vrátit do minulosti a pozorovat společné okamžiky s Fredem. Chtěl jen vidět jeho nejmilovanějšího bratra. Miloval chvíle, kdy se mohl přenést do doby, kdy oba dva byli v Bradavicích prváky. Společně s Protivou vymýšleli různé vtipy na studenty ze Zmijozelu. George sledoval vzpomínku, a tak moc si přál Freda včas varovat. Ale zároveň si uvědomoval, že by změnil celou současnost. Kdyby zasáhl do minulosti, místo Freda by mohl zemřít někdo jiný.

Cítil se tak zoufale. Bezmocně...

Po všech těch vzpomínkách George konečně vstal z postele. Po nocích pracoval na lektvaru, který by mohl přivést jeho bratra zpátky. I když to bylo velmi nebezpečně, chtěl to risknout. Byly to už tři měsíce od doby, kdy byl Fred pohřben. Toho rána se George podíval pod postel, kde byl lektvar, který tvořil. Jeho barva byla tmavě modrá. Konečně! George byl plný vzrušení a vzal si lahvičku s lektvarem. Nejprve se ale ujistil, že jsou dveře jeho pokoje zamčené. Nechtěl totiž riskovat, že by ho někde načapal zatímco experimentuje s neznámým lektvarem.

Posadil se na postel. Jeho vlasy byly rozcuchané a on se nadechl. Uvolnil víčko lahvičky s neznámou modrou tekutinou a napil se. Lektvar chutnal jako nejnechutnější Bertíkova fazolka a George se jen otřásl. Chtělo se mu zvracet, ale pár vteřin na to, ležel v bezvědomí v posteli.

Pár okamžiků na to zase otevřel oři a rozhlédl se. Všechno vypadalo pořád stejně. Vypadalo to, že lektvar vůbec nepůsobil a George si povzdechl. Možná měl do lektvaru přidat víc kapek krve testrála.

Najednou se dveře otevřeli a George svraštil obočí. Ozvala se rána a Fred se objevil vedle George. Co to ale znamenalo? Přivedl George zpět Freda nebo snad...zemřel?

"Čau Georgie. Je vtipný, že se náš bráška dneska žení!" Fred se zakřenil na jeho dvojče. Ten byl ale zmatený. Billova svatba? Vrátil se snad v čase?

"Co se děje, kámo? Musím říct, že vypadáš dost zmateně," Fred odpověděl zatímco sledoval George.

"Jen jsem trochu - Myslel jsem, že jsi-,"

"Umřel?" Fred se zeptal a George přikývl.

"Máš pravdu. Umřel jsem tehdy v Bradavicích. Tak moc jsem se bál, Georgie," Fred začal vyprávět.

"Je mi to tak líto, Freddie. Tak moc...," George začal popotahovat.

"To není tvoje vina, Georgie. Ale 'ej, neměl by jsi tu být. Měl by jsi být s mamkou a taťkou, malým Ronniem a ostatními."

"Já vím, ale pořád se nedovedu smířit s tím, že tu už nejsi. Měl jsem tě zachránit a selhal jsem," George odpověděl.

"Mělo to tak být. A neboj se o mě. Nikdy jsem tě neopustil, víš? I když s tebou nemůžu být, navěky zůstanu tady," Fred se dotkl Georgovi hrudě. George jen polkl a nespustil Freda z očí.

"U Merlinových vousů. Podívej, jsme jako starý vintage pár, Georgie," Fred se zakřenil a George se konečně taky usmál. Po tak dlouhé době.

"Pojd' se mnou, Georgie. Něco ti ukážu, ale slib mi, že se pak vrátíš k mamce a taťkovi," Fred řekl a George jen přikývl. Oba dva šli dolů po schodech a zamířili na zahradu. George slyšel hlasitý smích a Fred si sedl na velký kámen.

Mladá zrzavá dvojčata - stará kolem šesti let - zrovna přiběhla na zahradu a smála se. Fred a George je pozorovali. "Vzpomínáš?" Fred se zeptal jeho bratra.

"Na to nikdy nezapomenu. Ten moment, kdy jsme schovali pavouka v Ronově kolébce," George přikývl.

"Sakra, Georgie. Mamka na nás byla dost naštvaná," Fred se zasmál a louskl prsty. Najednou jim bylo dvanáct let a hráli Famfrpál s Ronem a malou Ginny.

"Pořád nemůžu uvěřit tomu, že naše sestřička je už vdaná," Fred řekl zatímco pozoroval hrát jejich mladší verze Famfrpál.

"Nikdy jsem si nemyslel, že se vdá jako první," George souhlasil a otočil se k Fredovi. Najednou všechno bylo pryč a setmělo se. Měsíční svit ozářil celou zahradu.

"Je čas, Georgie. Musíš se vrátit a zůstat naživu," Fred řekl a na nebi se objevil ohňostroj. Moment, kdy se Bill ženil.

"Problém je, že nechci, Freddie. Měl bych tě zachránit a já zatím zradil," George polkl.

"Nezradil. Zachránil jsi kupu dalších lidi. Nemohl jsi zachránit všechny," Fred se usmál a objal jeho bratra. George ho objal zpátky. "Georgie, řekl jsem, že tě neopustím a za tím si stojím. Jsem pořád s tebou. A ještě jedna věc," Fred se odtáhl a podíval se na jeho bratra. "Zacházej dobře s Angie," jeho dvojče se usmálo. "Je to fakt skvělá holka. Nenech nikoho, aby ji ranil, slib mi to," Fred pozoroval jeho bratra.

"Slibuju," George přikývl.

Fred pak vzal jakousi stříbrnou věci z jeho kapsy a podal ji Georgovi.

"Vezmu si to zpátky až se tady ukážeš. Ale do té doby ... Neplecha ukončena," Fred se usmál a použil Patronovo zaklínadlo.

Pár vteřin na to, George otevřel oči a všechno bylo pryč. Zase ležel v jeho posteli. V první okamžik si myslel, že se mu vše jen zdálo, ale pak otevřel dlaň a spatřil tam přívěšek s velkým stříbrným F.

"Georgi Weasley, okamžitě přijd' dolů," Molly Weasley vřískla. George si oblékl župan a sešel dolů po schodech. Když se ukázal v kuchyni, nemohl uvěřit jeho vlastním očím. Jeho oči spatřily Angelinu Johnson.