Dobří lidé nejsou Smrtijedi (HP a Relikvie Smrti)

"Dobří lidé nejsou Smrtijedi!"

"Ne? Ale, ale, tak se na to podívejme, mudlovská šmejdko. Draco? Ukaž jí to." Bellatrix se otočila k jejímu synovci, na kterého byla tak moc pyšná, a kterého milovala. Hermioniny oči sledovaly vyděšeného chlapce. Za jeho strach mohla pravděpodobně jeho teta. Možná se bál i budoucnosti. Pomalu si stoupl vedle Bellatrix a vyhrnul si rukáv. 

"Ne! To nemůže být pravda!" Hermiona křikla, když spatřila Znamení zla na Dracově předloktí. Chtěla se k němu rozeběhnout, ale lapka držel její paže pevně.

"Hahaha, jak sis mohla myslet, že můj milovaný synovec by se zamiloval do někoho jako ty? Draco?" Bellatrix pootočila hlavu k mladému, vysokému kouzelníkovi, čekající na odpověd'. On ale jen prázdně polkl a sledoval Hermionu.

"To je směšné, tetičko," ušklíbl se. V momentě, kdy dokončil větu, Hermiona se cítila zrazená a bezmocná. 

"Tak vidíš, ty hloupá holko. U Merlinových vousů, jak jen jsi hloupá. Zabila bych tě osobně, ale-," Bellatrix kráčela k Hermioně. Popadla její bradu svýma kostnatýma prstama a pozorovala jí natolik zblízka, že Hermiona mohla ucítit její zkažený dech. "Nechám svého synovce, aby se s tebou vypořádal. A pak si tvojí hlavu přibiju na bránu," Bellatrix jí pozorně sledovala, a pak se začala hystericky smát.

"Tak na co čekáš? Zmiz!" Bellatrix zasyčela na lapku, který stále držel Hermionu. Raději nic neřekl a opustil pokoj. Ta si mezitím stoupla za Draca a opřela bradu o jeho rameno.

"Ted' jsme všichni konečně sami. Ničeho se nemusíš bát, Draco. Můžeš jí zabít nebo mučit. Já osobně bych jí mučila. Koneckonců, myslím, že by se ti to líbilo. Jen si představ její tělo svíjející se v bolestivé křeči a prosící o smilování. Nebylo by to hezké?" Bellatrix sledovala Hermionu, zatímco našeptávala Dracovi její rady.

"Opusť nás," Draco poručil Bellatrix.

"Ale Draco, jsi si jistý? Můžu ti pomoc," Bellatrix zdvihla obočí.

"Jsem si jistý. Ale ted' nás opusť, tetičko. S tou mudlovskou šmejdkou se vypořádám sám."

"Jak si přeješ, drahoušku," Bellatrix políbila jeho ucho. A když kráčela kolem Hermiony, začala se znovu smát. 

Když za sebou Bellatrix konečně zavřela dveře, Hermiona zavrtěla hlavou. Draco k ní okamžitě přispěchal a pevně jí obejmul. Jeho pevné objetí Hermionu rozbrečelo.

"To bude v pořádku," snažil se jí uklidnit, ale Hermiona ho odstrčila od ní.

"V pořádku? Jak by tohle mohlo být v pořádku? Jsi jeden z nich. Jsi-," tolik se bála vyslovit to slovo.

"Dobří lidé nejsou Smrtijedi. To jsou tvoje vlastní slova. Ty si snad nemyslíš, že jsem dobrý člověk?" Zeptal se jí. 

"J-já...ne," po tváři jí tekly slzy. "Co se to děje, Draco? Nechápu to. Já - já tomu...nerozumím," Hermiona se znovu rozbrečela. 

"Podívej se na mě."

Hermiona polkla, ale nakonec se podívala do jeho šedivých očí.

"Ty jsi ta nejchytřejší čarodějka, kterou jsem kdy potkal. Ted' musíš být silná pro nás oba. Musíš se zachránit. Zachránit ostatní. Nemáme tolik času, ale musíš dostat Pottera k poslednímu viteálu. Já nic udělat nemůžu, ale Potter ho může zabít. Zachránit nás všechny," Draco se jí díval do očí a Hermiona přikývla.

"Ale jak? Bellatrix mi vzala hůlku."

Mladý čaroděj Hermioně podal jeho vlastní a přikývl.

"Vezmi si mou. Budeš jí potřebovat."

Hermiona ho pár vteřin pozorovala, a pak si přiložila hůlku k jejím vlasům. Zašeptala kouzlo, a pak už jen podala Dracovi pramen jejích vlasů.

"I kdyby jsi mě opustila, vždycky bych tě dokázal najít," zakřenil se na ní a Hermiona se ušklíbla. Pak pohladila jeho tvář a odstoupila od něho.

"Šarády?"

"Jsme nejlepší v hraní šarád," Draco se na ní šibalsky usmál.

"Hodně štěstí," Hermiona se usmála.

"Bud' opatrná."

"Bombarda Maxima!" Hermiona mávla hůlkou směrem k oknu. Obrovská exploze otřásla celým domem. Předtím než se Hermiona přenesla, ještě jednou se usmála na Draca. 

O pár vteřin později se v místnosti objevila Bellatrix s bandou lapků za jejími zády.

"Co se stalo? Kde je ta šmejdka?" Její obličej vzteky zrudnul a podívala se na Draca. 

"Napadla mě. Vzala mi hůlku! Očividně tyhle hloupí lapkové zapomněli tohle v její kapse a ona to použila proti mě!" Draco hodil k jejím nohám malou lahvičku s neznámým lektvarem.

Bellatrix se sehnula k lahvičce a otevřela jí. 

"Matoucí lektvar!" 

V ten moment se ozvala další hlasitá rána přicházející ze sklepa. 

"Ne! Nikdo už nesmí utýct!" Bellatrix vřískla a utíkala směrem do sklepení. 

Draco se zadíval skrz velkou díru ve zdi a pousmál se. Venku začalo svítit slunce a v ten moment měl pocit jako kdyby ta noční můra pomalu končila.

.