Přicházím s noži a měním vás v popel. Když se každý ráno podívám do zrcadla, vidím krásu. Vidím potenciál. Charisma. Z odrazu zrcadla se na mě dívá Bůh. Ten, kdo se na mě podívá, vidí nevinnou a slušnou holčičku. V týhle společnosti ale pořád panuje pravidlo - žena nemůže být stejně šílená jako muž. Možná proto, že ženy byly vždy chytřejší. Já ale podle jejich pravidel nehraju. Já tvořím pravidla. Protože já jsem Bůh.
"Víte, proč jste tady?" zeptal se detektiv Verona mladé ženy sedící naproti němu.
"Abych pravdu řekla, tak netuším," pokrčila rameny a lhostejně se usmála.
"Vy jste totiž zavraždila Petera Altera. Na místě činu našli spoustu vašich otisků. A to dokonce i na vražedné zbrani. Třináct bodných ran do hrudníku, páni, to chtělo asi odvahu," Verona přimhouřil oči, když upřeně zíral na drobnou brunetku.
"Já ho nezabila. Byla to nehoda."
"Nehoda? To by mě docela zajímalo jak se taková nehoda může stát," detektiv se pohodlně usadil na židli a nespustil z dívky jeho oříškové oči.
"Jsem ráda, že sedíte. Tohle bude velmi dlouhý příběh," dívka se usmála. "Začalo to před rokem, když jsem ho potkala. Jmenoval se Paul Tristan a já hned věděla, že i kdyby mě to mělo stát jen jednu noc plnou orgasmů, tak jsem schopná se vzdát všeho. Jeho jsem musela ale mít. Zaslechnout třeba jen na vteřinu jeho hlas, ucítit jeho parfém. A jak jsem řekla, tak se taky stalo. 'Omylem' se mi podařilo rozlít jeho kafe v místní kavárně, jako omluvu jsem mu koupila nové, a pak se to prostě stalo. Určitě se něco takového stalo i vám - chtíč vás naprosto ovládne a vy ignorujete všechny a všechno. A musím říct, že tohle byl ten nejlepší sex, co jsem kdy zažila. I po těch pár hodinách v kavárně jsem měla pocit, že jsme jedna spřízněná duše. Věděl přesně, co potřebuju a já věděla, co potřebuje on. Bylo to perfektní.
"Tou dobou jste ale byla zasnoubená s Peterem Alterem, jestli se nepletu," detektiv se na ní pozorně podíval.
"Ano, byla. Paul mi ale dal milion důvodů, proč zásnuby zrušit," Lilian přikývla.
"Proč jste se tedy rozhodli vašeho ex snoubence zabít až ted'?"
"Jak jsem řekla, tohle bude dlouhý příběh, pokud musíte znát všechny detaily."
"Já mám času dost," detektiv Verona překřížil paže a dál pozoroval Lilian.
Před rokem
"Ty jsi taková cynická bestie!" Peter z plného hrdla zakřičel na Lilian a jeho hřbet ruky se dotkl její tváře. To ale nečekala a upadla na zem. V prvních pár minutách netušila, co se děje, pak mu ale dala nenávistný pohled. "Okamžitě odsud vypadni. Já ti chtěl dát všechno!"
"Budeš litovat," Lilian se sebrala se země a popadla svou kabelku. "Doufám, že až budeš umírat, tak to budu já, kdo se ti bude smát do očí. Zasloužíš si umřít, ty ubožáku. A neopovažuj se mě znovu dotknout, protože jestli na mě ještě kdy šáhneš, tak toho budeš moc litovat," varovala Petera. Když ale zaregistrovala jeho pohled plný vzteku, rozhodla se odejít. A tak se na něj jen ušklíbla a pospíšila si ke dveřím.
O pár minut později byla dost daleko na to, aby dala dohromady všechno, co se v domě stalo. Nebylo to ale nic než křik a facky. Lilian se ohlédla přes rameno, jestli je Peter nesleduje a pokračovala přes park do kavárny, kde se měla sejít s Paulem. A být jen s ním.
Když vkročila dovnitř, zjistila, že na ní její láska už čeká. Zamířila k němu a pevně ho objala před tím než se posadila.
"Jsi v pořádku, drahá?" Paul se zeptal a Lilian polkla.
"I když to v hladkém neproběhlo, já v pořádku jsem," přikývla a usmála se na Paula. Nechtěla ho trápit tím, co se v Peterově domě stalo. Ale na druhou stranu nechtěla ani lhát.
"Nezdáš se mi moc v pořádku."
"Uhodil mě. Ale já mu řekla, že jestli se mě ještě někdy dotkne, tak to bude to poslední, co udělá," Lilian se pousmála a Paul sevřel její ruku.
"Myslela jsi to vážně? Protože o tomhle se nežertuje. On mohl pochopit tvoje slova zcela vážně."
"Problém je, že když jsem s tebou, tak mám pocit, že dokážu cokoliv. Nesnáším, že víš o mých slabinách, ale nejsem schopná ti nic tajit."
"Pokud tě to uklidní, můžeme ho zabít spolu. Rád bych tě viděl při něčem tak osobním. Jestli je to ale pro tebe příliš intimní záležitost, pochopím, když se ho budeš chtít zbavit sama," Paul se usmál na jeho lásku, která ovšem byla zaskočená jeho slovy.
"Jsi příliš zkažený. Ráda bych ten moment sdílela s tebou. Ale ne ted'. Ne dnes. Až bude čas."
Současnost
"Takže jste se Petera rozhodla zbavit společně s vaším přítelem?" zeptal se detektiv Verona.
"Nepřerušujte mě a dozvíte se celý příběh," Lilian se šibalsky usmála.
Před rokem
Lilian a Paul leželi nazí v posteli v jejich novém bytě. Vždycky, když jí prsty přejel po páteři, zapředla jako kotě. Užívala si moment, když nad ní měl nadvládu. Lilian totiž věděla, že mu může v ten moment zcela důvěřovat. Oba dva tyhle důkazy důvěry brali jako něco naprosto intimního a jedinečného.
"Řekni mi, mon cherie, řekni mi pravdu. Jsi šťastná?"
"Ne. Vlastně jsem ta nejšťastnější," Lilian se podívala na Paula a usmála se. "Nikdy jsem nepotkala nikoho jako jsi ty. Je v tobě tolik vášně, energie...zkaženosti. Něčeho, o mě naplňuje."
"Jsem rád, že jsme se tehdy potkali," Paul pohladil Lilian po tváři a ona znovu zapředla. "Nebýt tebe, necítil bych to, co ted'. Ukázala jsi mi, že i ty nejmalichernější věci můžou být krásné. Že ani vražda nemusí být nic ohavného."
"Jak jednou řekla má oblíbená autorka 'Nevím, proč by lidi měli litovat nějaké bezvýznamné vraždy'. A já s ní souhlasím. Člověk je taky jen zvíře. Zabíjí, aby přežil. Není to pokrytectví. Je to jen pud sebezáchovy."
V moment, kdy Lilian dokončila svou větu, Paul jí pevně obejmul a posadil na jeho klín. Zasmála se a zaklonila hlavu. Jako kdyby byla v tom nejhezčím snu a nechala se tím pocitem unést. Tohle ale nebyl sen, byla to realita a ona se jí plně poddala.
No comments:
Post a Comment