Jsem stín, co se tajně plíží za vámi. Jako temnota, které už se nezbavíte. Jsem jako ten nejjedovatější kouř, kterého se nadechnete a ani po miliontém vykoupání se toho pachu nemůžete zbavit a pořád ho cítíte. Jsem ta, která vám umožní žít a zemřít. Netoleruju agresivitu, zášť, lži, a proto všechno vracím s dvojnásobkem. A až budete umírat, já se nad vámi budu sklánět s tím nejsladším úsměvem.
Současnost
"Víte, že za vraždu vašeho ex snoubence můžete dostat i křeslo? Třináct bodných ran, nevím, nevím," detektiv nevěřícně zakroutil hlavou. "Porota asi těžko uvěří tomu, že to byl omyl. Krom toho, žena? Sázel bych spíš na vašeho přítele. Ale jestli se přizná nebo ne už záleží na mém kolegovi," Verona se snažil vyprovokovat Lilian k přiznání.
"A to jste celí vy - muži. Nejste schopni uvěřit, že žena je schopná i těch nejzrůdnějších zločinů."
"Přiznáváte se k vraždě?"
"Ještě jste neslyšel celý příběh, detektive."
Před rokem
'Když jsem se tu noc vracela domů, čekal na mě v mém bytě Peter. Napadl mě zezadu, a pak připoutal ke křeslu v obývacím pokoji. Počítám, že na tu noc asi nikdy nezapomenu.'
"Já jsem ti chtěl dát všechno! Co ti dal on? Co-co má a já ne?" Peter poklekl ke spoutané Lilian a zadíval se jí zhluboka do očí. Její oči se ale upřeně zadívaly na obraz na protější zdi.
"On není narozdíl od tebe takový ubožák. Podívej se na sebe. Jak bych si mohla vzít někoho jako ty?" Lilian se podívala na Petera, který po jejích slovech ale vstal a uhodil jí. "Násilník. Člověk, co se bez antidepresiv neobejde ani minutu. Misogynik. Žádná žena by nemohla žít s někým jako jsi ty."
"Uvidíme jaký názor budeš mít až toho tvýho novýho mazlíčka zabiju. Máš ale štěstí, že jsi vyhrála místo v první řadě," Peter vstal a ušklíbl se na dívku, která mu zlomila srdce. Ta se na něj ale podívala s pohledem plným nenávisti a hlubokým opovržením.
"Páni, vážně máš zbytečně zvýšený sebevědomí. Měl by sis už ale jednou provždy zapamatovat, že já se k tobě už nikdy nevrátím. Nikdy."
Peter zase poklekl před Lilian, která v jeho očích mohla vidět smutek a šílenství.
"Proč? Vždyť nám bylo tak dobře. Miloval jsem tě, i ty jsi mě milovala," začal hladit její stehna a v ten moment sebou Lilian začala cukat.
"Proč jsi nám tohle udělala? Prosím, já to musím vědět."
Lilianiny tmavé oči spatřily pod dveřmi stín a v ten moment pochopila, že se vrací domů Paul. Za každou cenu si ted' musela udržet Peterovu přítomnost, aby v tom nejhorším měl Paul dost času zareagovat.
"Já...prostě jsem zpanikařila. Být celý život už jen paní Alterová a vědět, že za pár let zestárnu," povzdechla si. "Byl to jen strach."
Jen co dokončila poslední větu, spatřila stát Paula ve dveřích a vyděšeně se na něj podívala. Ten ale pochopil, že je zle a rychle popadl baseballovou pálku. Když Peter zjistil, že někdo stojí za ním, otočil se, ale bylo pozdě. Omráčený padl k zemi a Paul se vrhl k Lilian, aby jí dostal z provazů, které škrtily Lilianiny ruce.
"Jsi v pořádku?" Paul si klekl před Lilian a pozorně si jí prohlédl.
"Jsem. Větší starost jsem měla ale o tebe," Lilian si masírovala otlačeniny na jejich zápěstí.
"Vážně ti nic není?"
"Ne, vážně jsem v pořádku," chabě se usmála a pohladila ho po tváři. "Bude mi ale ještě líp, když on nebude dýchat. Už nikdy."
"To ho chceš jen tak zabít?"
"Ne. Ještě bych si ráda pohrála," Lilian se usmála.
"Už jsem si myslel, že ti vážně něco provedl," Paul se opětoval Lilian úsměv. "Hádám, že jsi už stihla vymyslet nějakou specialitu, kterou by jsi s ním chtěla udělat."
"Mám v hlavě ted' tolik myšlenek, jen je zrealizovat," její prsty se v ten moment utápěly v jeho vlasech a Lilian se šibalsky usmála. "Chtěla bych tě ted' tak strašně moc. Jsem ale plná vzteku a chci mu tak strašně ublížit. A myslím, že jednu část trestu můžeme zrealizovat právě ted'. Chci, aby se na nás díval."
"Ta tvoje kreativita mě vážně rozpaluje, mon amour," Paul se usmál na Lilian a políbil její krvavě rudé rty.
Současnost
"Páni, myslím, že psychiatr by vám nejspíš prospěl," detektiv Verona nemohl uvěřit, co mu Lilian zrovna pověděla.
"Všichni máme způsob jako dosáhnout maximálního vrcholu rozkoše. Krom toho, detektive, není to závist, co vám vidím v očích?"
"Neřekl bych."
"Jen pokrytec lže sám sobě," Lilian se usmála a zvídavě přimhouřila oči.
"Myslím, že se ve mně pletete."
"Myslíte? Nebo si jen prostě nechcete přiznat pravdu."
"Mohla by jste pokračovat? Rád bych se někam dostal," Verona uklonil hlavu do strany a poposedl si, připraven na další část zvráceného příběhu.
No comments:
Post a Comment