Skrze dětské oči

Svět už není tak barevný jako kdysi,

nevidíme ani prince,

ani víly.

Neslyšíme naše první slova, 

jsou dávno zapomenutá,

jako kolotoče.

Musíme se na svět dívat skrze dětské oči,

znovu se smát s matkami,

znovu otevřít naše srdce.

Panenky a princezny bloudí po staré půdě,

stěží je ale slyšíme,

jsou zapomenuté.

Neslyšíme už rusalky tancovat,

jsou už jen v pohádkách,

jako skřítkové.

Musíme se na svět dívat skrze dětské oči,

znovu se smát s matkami,

znovu otevřít naše srdce.

Musíme být v našem království zase dcerami a syny,

otec král a matka královna,

radovat se zase jako děti.