Před chvilkou jsem přišla z práce a snědla něco malého. Pak jsem si pustila klasickou hudbu, mou oblíbenou skladbu od Bacha s názvem Prelude, cello suit no.1.
A v ten moment ke mně přišlo strašně moc inspirace ohledně psaní a lítosti, že jsem se na moment odmlčela. Přispívala jsem sem spíše jen povídkami a novými texty k písním. Především jsem v posledních několika týdnech měla sto chutí s blogem švihnout a smazat ho z povrchu zemského, ale nejde to.
Blog se stal zkrátka mou součástí stejně tak jako mí čtenáři. Nepíšu sem jen kvůli tomu, abych ventilovala všechen stres a nebo euforii. Je to převážně proto, abych se podělila o své zážitky, inspirovala vás a třeba vám poradila a pomohla.
Sice nemám tolik pravidelných čtenářů, ale nepotřebuji jich stovky ba tisíce. O pozornost mi nejde. Jde mi o ten pocit sdílení něčeho. A i když mám pouhých šest pravidelných čtenářů, utvrzuje mě to v tom, abych se na blog nevykašlala a pokračovala. Takže vám vlastně děkuju :)
Abych se ale dostala k věci...asi jste si všimli, že jsem změnila design. Cítila jsem tu potřebu změny, a tak jsem se k tomuto kroku konečně odhodlala. Vlastně jsem změnila jen pozadí na šeříkové. Šeřík je má nejoblíbenější rostlina. Vůně je nesmrtelná a barva šeříku nádherná. Uklidňující. A i přesto, že je podzim a přichází už zima, rozhodla jsem se vyhnout zimním motivům a přijít s šeříkovým motivem. Krom toho se hodí i k záhlaví, které jsem se rozhodla ponechat. Další změna nastala v písmu. Ať už jde o názvy karet, nadpis apod., tak jste možná zaregistovali již v předešlém článků změnu písma, kterou ted' píši. Od Courieru jsem se přesunula k Verdaně, která se neliší od Tahomy (tu jsem mívala nejraději).
No a co je u mě nového? Před 14ti dny jsem onemocněla. Jen chřipka, což mě ale dostalo do takového stádia, že jsem byla nucená vzít si v práci na tři dny dovolenou. Nechtěla jsem jít na neschopenku a být víc než týden doma, když jsem věděla, že za tři dny budu už jakž takž funkční. V práci to sice nebylo ono a neměla jsem tempo, které mám, ale i přesto...mohla jsem relativně fungovat. Ted' jsem už jen nachlazená. Mám vlastně už jen rýmu a kašel mě /konečně!/ opouští...
Další věc je změna v mém šatníku. Určitě všechny dámy znají stránku vinted.cz. Koupila jsem si tam troje krásné retro šaty ve stylu 50tých let. Padesátá léta já zbožňuju, zejména módu, která se nosila v USA. Překrásné kolové sukně či šaty, hudba, bary s jukeboxy, Elvis! Ach, co bych dala za stroj času! Haha.
No a vlastně ještě jedna věc...zhruba už dva měsíce jsem zrzka. Před ale třemi týdny jsem měla šílenou mánii a chtěla jít do černé barvy. Ovšem moje kadeřnice mi to vymluvila s tím, ať jednoznačně zůstanu u zrzavé. A ted' jsem ráda, že jsem na její rady dala. Před týdnem jsem vlasy obarvila asi po třech letech hennou /zatím jen s tou z DM, ale i ta je super/ a neustále jsem si musela sahat na vlasy. Ta barva! Změnu kvality jsem postřehla hned po prvním použití.
Zkoušela jsem si vlasy zaplést ve stylu "braid halo" a na mou první "svatozář" jsem byla celkem pyšná. Navíc jsem slyšela samou chválu :) Jen to dopilovat, ale to je už jen otázka chvíle. S účesy ráda experimentuji a ráda nosím různé drdoly či šmodrchanice. Co naopak nesnesu jsou vlasy rovné. Před vlasy rovnými jako hřebík já preferuju vlny. Sama mám od přírody vlasy vlnité až lehce kudrnaté a většině je záhada, že nechci rovné vlasy. Ale vlasy, které jsou rovné, ničím nesvázané na mě působí nudně a ... jak to jen říct. Nechci říct, že zanedbaně, to vůbec ne. Ale zkrátka rovné vlasy ne :)
To už je ale otázka vkusu :)
Ohledně barvení hennou bych se chtěla věnovat v budoucnosti. Třeba článek stihnu napsat ještě dnes, třeba až v pátek. Nicméně mám ho na seznamu témat, která chci napsat v budoucnu, takže o něj určitě nepřijdete :)
No comments:
Post a Comment