Čtvrtek na cestách a návštěva taťky

Nuže, ráda bych se s vámi podělila o své zážitky, které se udály během koncem týdne.

Jak napovídá již článek...v podstatě jsem polovinu čtvrtka strávila ve vlaku a autobuse. Kam jsem vlastně cestovala? Za tatérem a k taťkovi!

Ráno jsem se stavovala ale ještě na menší nákup vzhledem k tomu, že k taťkovi jsem jela úplně poprvé. Co ale přivézt? Koupila jsem prostě kafe a koláče...

A pak následovaly tři hodiny sezení u mého dvorního tatéra. Tetoval mi paži a povím vám...nebolelo to skoro vůbec. Jen mě brněly prsty, ale to je ve srovnání s bolestí zadku nic :D 

Udělali jsme si dvě přestávky, jinak bych dost možná ani nevstala. A když jsem tak pozorovala Toma, tak jsem si říkala, že to není asi žádná sranda. Tetovat v krkolomných polohách - to pro záda musí být asi taky přítěž (asi určitě)...

Sama moc dobře vím jaké to je, když maluju. Ovšem já si přestávky mohu udělat, kdy chci. Můžu navíc kresbu odložit třeba na příští den, což tatér ale udělat nemůže.

A co že jsem si to /zase/ nechala vytetovat? 

Víceméně se jedná o morbidního klauna. Klauny mám ráda. Od Jokera po Kapitána Spauldina po It a toho klauna z American Horror Story: Freakshow (ted' si nevzpomenu na jméno). Pak se tam za klauna převlékal i Dandy Mott (Finn Wittrock, kterého zbožňuju) a ten byl vrrr! :D Jenže ted' kterého klauna...Spauldinga? Heathova Jokera nebo toho z obálky na Arkham Asylum? Či Dandyho jakožto klauna? Nevybrala jsem si ani jednoho, ale zvolila jsem neutrální podobu. Ten motiv, co měl Tom vyvěšen si mi zalíbil na první pohled a já věděla, že je to ten pravý! (HaHa)

A po třech hodinách mi Tom vykouzlil na ruce následující:

Chápu, že se na moje tetování dříve či později snese vlna kritiky, ale co...:) Kritiku umím přijímat. Ne všichni prostě máme stejný vkus, a tak to je a bude :)

Nuže, od Toma jsem měla jít na vlak, ale měla jsem ještě hodinu čas, a tak jsem se zastavila ve Futuru, kde jsem si koupila krásný klobouk (viz výš) v New Yorkeru za pouhých 299,-! Stavovala jsem se i v DM, kde jsem koupila kapsičky pro taťkovu kočku, a vzhledem k tomu, že mi docházel i make-up, tak Rimmel to jistil :) Musím říct, že Rimmel je ale jediná značka, která mi vyhovuje ve všech stránkách, co se dekorativní kosmetiky týká.

Na odličování používám prostředky od Devoré cosmetics z naší místní drogerie.

To jsem ale trochu odbočila. Po nákupech ve Futuru mě čekala ještě víc než hodinové sezení ve vlaku. Ufff...

Byla jsem trochu nesvá z toho, abych nastoupila do toho správného, ale když jsem dorazila na nástupiště, vlak tam už čekal a já do něho vklouzla aniž bych se ptala, zda je to ten správný. Prostě jsem dala na svou intuici a to se mi vyplatilo. Když totiž průvodčí kontroloval jízdenky, neslyšela jsem nic ve style "Sedíte ve špatném vlaku", což mě uklidnilo a já se spokojeně dál dívala na ubíhající krajinu. Pak se mi ale začaly klížit oči a já se držela, abych neusnula. Když už jsem totiž byla ve správném vlaku, nechtěla jsem přejet zastávku...:D

Na nádraží na mě čekal už taťka, kde si mě převzal a za dalších deset minut jsme už byli u něho doma a jeho přítelkyně. Mají kočku Mirindu, které mám nutkání říkat ale Kofola.

Nejprve byla stydlivá, ale pak mi skočila na klín a nechala se drbat. Ohledně koček jsem maniak. Kočky zbožňuju! 

Taťka udělal kafe a já se mu pak pustila do opravy notebooku. Později jsme si k večeři ohřáli skvělý bramborový guláš s houbami, ale ten jsem bohužel nedojedla, protože jsem měla žaludek jako na vodě. Stále si myslím, že je to tím, že jsem byla již od pěti ráno na nohou, a pak polovinu dne ve vlaku...nicméně ale guláš byl výborný!

Pak jsme dali kapsičku Mirindě a stavili se u syna taťkovi přítelkyně, abychom nakrmili i jeho kocoura. Ten má zase britského fešáka. 

Prý se jmenuje Baron, ale taťka mu říká Cesar...

Asi to máme v rodině, protože Mirinda je pro mě zase Kofola.

No, v noci jsme jeli pro Táňu (taťkovu přítelkyni) a musím říct, že jsem z toho setkání byla značně nervózní. Táta je pryč už několik let, ale já ještě neměla čest se s jeho přítelkyní setkat. A tak jsem měla v hlavě milion otázek typu "Co když jí nepadnu do oka a bude mě nesnášet? Co když nepadne do oka zase ona mně...?"

Vím, že tenhle stres je normální, a tak jsem se snažila uklidnit. 

Taťka odešel k ní, když jsem začínala pracovat. Je to už asi nějakých 5-6 let. Mám ještě mladší sestru, a tak jsem se snažila brát celou situaci rozumně. I když sestra to nesla hodně špatně a dodnes si pamatuju, když mu mamka balila v ložnici věci a já jí našla uplakanou. V ten moment jsem tátu nenáviděla, ale přesto jsem věděla, že se nesmím sesypat, a že musím zůstat silná kvůli mamce i sestře. Ovšem po večerech jsem brečela a snažila se z celou situací poprat a smířit...

Jasně, že jsem tátovi odpustila. Začátek byl ale hodně těžký. Stále ho vídám tak jednou za měsíc, když se poštěstí a já zrovna nejsem v práci. Vždycky jsem si s ním ráda popovídala.

Je to prostě táta! I když s námi nežije, je to rodina!

V pátek Táňa udělala skvělý kuřecí řízky! a odpoledně mě s tátou dovezli domů. Vlastně to byl supr strávenej čas! Nevím proč, ale pořád vidím tátu jako Johna Winchestera (otce Sama a Deana ze seriálu Supernatural). Poslouchali jsme klasickej rock a já mu ukazovala i Chevi Impalu z '67. A ta mu taky padla do oka!

No a tak to konečně vyšlo a já měla čas se u něho zastavit. 

Koneckonců i s Táňou jsem si rozumněla. Za což jsem ráda. Vážně jsem se bála, aby tam nepanovala nějaká skrytá nenávist, což naštěstí ne. 

A dneska už je sobota večer a sobotní odpoledne jsem prakticky prolenošila. Venku je počasí na rýmu a každou chvíli slabě prší a fouká vítr, tak jsem ani na žádnou procházku nevyrazila. Prostě jsem prokrastinovala. Ale zítra je přece taky den :)