Odejdi, prosím

Bylo krásné odpoledne a Iris trávila odpoledne doma se svou sestrou. I přesto, že Iris byla starší než její mladší sestra Kristy, rozuměla si s ní víc než dobře. Obě dvě popíjely zázvorový čaj s medem a smály se příběhu, který zrovna Kristy dovyprávěla. 

V tom někdo zaklepal na dveře a matka sester se vydala podívat, kdo přichází na návštěvu. Když otevřela dveře, Iris uslyšela jí moc dobře známý hlas. V ten moment byla ještě víc bílá než obyčejně a hlava se jí zamotala. Vyděšeně se podívala na Kristy, která na ní starostlivě civěla. Mezitím než kterákoliv ze sester stihla něco říct, matka vkročila do pokoje. 

"Máš tu návštěvu," podívala se na Iris. "Nějaký muž se na tebe ptá."

"Řekni, že tu nejsem. Prosím, mami," Iris pohlédla na vlastní matku s obavami. Měla pocit, že má srdce snad někde až v žaludku. 

"Iris, já vím, že jsi doma!" zvolal onen mužský hlas, který čekal na to, až se před ním objeví Iris. 

Ta ale jen polkla a opatrně se postavila. Přikročila k posteli, kde nadzvihla polštář. Pod ním byla pistole, kterou Iris zvedla a schovala v zadní kapse. Tu nakonec ještě přikryla svetrem, který měla zrovna na sobě. Svýma oříškově hnědýma očima se podívala na Kristy a její matku. 

"Schovejte se. Mami, prosím. Kristy...," znovu polknula a vydala se ke dveřím. Pootevřela je a na ní se zlověstně usmál jí dobře známý muž, se kterým žila, protože ho považovala za přítele. Usmál se na ní člověk, který ji nakonec terorizoval psychicky i fyzicky. Iris ale nakonec měla to štěstí a utekla od něho. Nikdy si nezapamatoval místo, odkud Iris pochází, i přesto že mu to opakovala několikrát. 

"Ahoj, Iris. Konečně jsem tě našel," usmál se na ní muž v obleku a kloboukem na hlavě. 

"J-jak jsi mě našel?" Iris přimhouřila oči. 

"Stačilo nabourat se ti do počítače...," muž se ušklíbl. 

"Jdi pryč."

"Ty půjdeš se mnou."

"Ne, jdi pryč. Prosím," Iris ho poprosila ještě jednou, i když moc dobře věděla, že naprosto zbytečně. 

"Na to zapomeň. Půjdeš se mnou!" Adrien vřísknul a pevně chytil Iris za obě zápěstí jednou rukou a druhou jí udeřil do obličeje. Iris se hlavou uhodila o dveře. Chvíli měla pocit, že je v bezvědomí. Viděla zase sama sebe u Adriena doma, kdy jí bil a nadával. Pak zavrtěla hlavou, když se snažila vzpamatovat a prudce odstrčila Adriena. Rychlostí blesku vytáhla zbraň, kterou měla schovanou v zadní kapse a namířila jí na osobu, která jí zničila život. Pár minut na to, ale dveře otevřela její matka a Iris okamžitě vklouzla zpět do bytu. Adrien se snažil rozrazit dveře, ale Iris je s pomocí matky zavřela a rychle otočila klíčem. Když se otočila na ženu, která jí dala život, všimla si jejího vyděšeného výrazu. 

"Rychle zavolej policii," Iris uskočila od dveří, když se ozvala další rána, kterou chtěl Adrien dveře vyrazit. Do haly přiběhla i Kristy. 

"Co se děje?" zeptala se a vyděšeně sledovala situaci, která v apartmánu za pár vteřin nastala. 

"Iris! Otevři ty zatracený dveře!"

"Iris, kdo to je...?" 

Iris polkla a pohlédla na matku. Brada se jí roztřásla a v očích se objevily slzy. 

"Mami, prosím, zavolej policii. Prosím," prosila jí nejen slovy, ale i očima. Když žena spatřila zoufalství a strach ve tváři její nejstarší dcery, přikývla a utíkala pro telefon, aby zavolala policii. Iris se mezitím otočila k její mladší sestře a položila jí ruce na ramena.

"Jdi se schovat. Ať se děje cokoliv, jdi se schovat."

"Iris! Otevři! Otevři ty podělaný dveře!"

"Já nikam nepůjdu. Zůstanu tady s tebou," Kristy řekla a podívala se do očí její starší sestry. 

"Já tě zabiju! Zabiju tě, až se dostanu dovnitř!" Adrien křičel a dál se snažil rozrazit dveře. V ten moment Iris pohlédla směrem ke dveřím a polkla. Sundala ruce z ramen její sestry a odjistila pojistku. 

"Policie je už na cestě," do haly přiběhla matka Iris a Kristy. Sotva dopověděla větu, dveře se rozrazily a Adrien stanul na prahu dveří. Iris na něho namířila zbraň. Ruce se jí už ani trošku nechvěly a ona se cítila sebejistě. Možná za to mohl ten vztek uvnitř ní. 

"Zabiješ mě? To sotva. Ty už jsi mě dávno zabil! Nevzpomínáš si? Já tě milovala, byla jsem ochotná s tebou žít a co ty na to? Ty jsi mě zabil! Znásilnil jsi mě! Já byla ještě panna a ty jsi mě znásilnil a vzal jsi mi to nejcennější, co jsem měla! Jak jsi to mohl udělat?! Jak jsi mi to mohl udělat? Nehledě na to, že jsi mě i bil a urážel? Užil sis to ponižování! Já upřímně doufám, že jo, protože ted' budeš mít dost času na to, aby sis užil peklo. Vypadni odsud," Iris se na Adriena dívala pohledem běsnící vlčice. 

"C-cože ti udělal?!" Caroline pohlédla na její dceru s očima plných slz. 

"Iris, já jsem nechtěl. Nechtěl jsem ti ublížit..."

Iris ho už ale nemohla ani slyšet, a tak se na něho vrhla. Vystrčila ho ze dveří tak velikou silou, že Adrien zakopl o prah dveří a upadl na podlahu. 

"Já jsem ti říkala, abys odsud vypadl!" Iris ho popadla za límec jeho sněhobílé košile a pěstí ho udeřila do obličeje. A pak znovu a znovu. Nevnímala bolest kloubů na její ruce, tak silný byl její vztek. 

"P-přestaň, prosím...," Adrien zažadonil. 

"Tys taky nepřestal, když jsem tě prosila!" Iris ho udeřila znovu. Do haly už ale příbíhala policie, a tak ho Iris propustila a ustoupila od Adriena. V tentýž moment se k Iris vrhla její matka se sestrou a obě jí pevně objaly. 

"Holčičko moje. Jak ti to mohl udělat? Ale už jsi v bezpečí...neboj, jsi v bezpečí," Caroline hladila Iris po jejích dlouhých hnědých vlasech. Mezitím oříškově hnědé oči Iris sledovaly policisty poutat Adriena a ona v sobě cítila obrovskou úlevu. 

"Tohoto muže jsme už pěkně dlouho hledali. Několik znásilnění, výtržnosti pod vlivem alkoholu...," policista se díval na Iris. 

"Domácí násilí. Všechno si to točil," Iris přikývla. Muž v uniformě pohlédl na jeho kolegu, který odváděl Adriena pryč, a pak se znovu obrátil k Iris, Caroline a Kristy. 

"Sebeobrana, že?"

Iris mlčky přikývla. 

"Je mi líto, čím jste si musela projít. Neumím si to ani představit, ale díky vaší síle jste našla sílu utéct...jsme chytili monstrum. Mrzí mě, co se vám stalo," policista se lítostivě pousmál a následoval kolegu.

"Konečně už budu normálně spát..."