Sobotní čaj o páté aneb pojd'me si povídat

(když se nudím, maluju si do deníku, kam píšu svoje písničky, fakt divný obrázky)

Původně jsem chtěla napsat něco už včera, ale neměla jsem tu správnou psací náladu. Dneska jsem se ale probudila a řekla si, že něco stoprocentně napíšu. Vzbudila jsem se s takovou kreativní náladou. Dala jsem si misku cereálních polštářků s mlíkem, nasadila sluchátka a pustila Placebo. A propadla takový melancholii. Ani nevím, co má mojí náladu na svědomí...

ale načrtla jsem toto k písni UNEEDMEMORETHANINEEDU

A tak si tu dneska tak ležím se sluchátkama na uších po včerejší menší rekonstrukci a ignoruju celej svět, zase. Kotník mě pořád bolí, takže na nějaký výlet můžu zapomenout. A to jsem se chtěla dneska sbalit a jít na jedno místo za vsí, který nadevše miluju. Hudba, knížka plus to prostředí a byla bych spokojená. 

Takhle ale prostě nic nedělám - vlastně píšu a maluju, ale ráda bych se někam zase zašla podívat. 

A je sobota a zítra zase do práce. Ten stereotyp mě začíná unavovat. A strašně štvát. Takže takhle to dopadne, když člověk dospěje? Propadne depresím a bude chátrat kvůli stereotypu? 

Vstávání, kafe, odchod do práce, milion hodin v práci, příchod domů, večeře, sprcha, spánek. A to je všechno? 

"Už ti není šestnáct, žádnou zábavu nečekej"

...paráda. Prostě paráda. 

Stereotyp mě děsí stejně tak moc jako kdyby mě zítra přejelo auto. 

A když nepřemýšlím nad tímhle, tak kolik skutečných přátel mám? Jednoho? Dva? Kdo z nich tu pro mě pořád byl? 

Jedna. A Eleen ještě ke všemu bydlí daleko. Takže vlastně všechno co podnikám - výlety, nákupy, běhání, filmy atd. - podnikám sama. 

Když člověk totiž žije na vesnici, kde autobusy o víkendu vůbec nejezdí, tak vám nezbyde nic než se s tou samotou smířit. Mě to ani tak netrápí, vždycky jsem totiž byla spíš vlk samotář a "ta divná holka" pro všechny kolem. Ale batoh plnej knih mi přišel vždycky smyspluplnější než trávit víkendy s batohem plným alkoholu. Co na tom, že se člověk opije a další ráno si nic nepamatuje? 

...a že si nenajdu kluka, když se všech budu jen stranit. 

Tak si prostě koupím kočku. Co na tom. 

Děkuji, přítele jsem měla. Zklamaná láskou jsem už taky byla a nevěřím, že bych s někým mohla být. JO! ted' mám menší depku, proto tenhle článek je tak pesimistickej. 

Ale nemyslím si, že bych byla natolik atraktivní, aby po mně kluci šíleli (a jsem za to vlastně i ráda). Jasně, že je důležitý, co má člověk uvnitř sebe, ale upřímně - vzhled vidíme jako první. 

A taky jsem před chvilkou dokoukala tohle skvělý drama: http://www.csfd.cz/film/276714-zabil-jsem-svou-matku/prehled/ 

Recenzi ode mě nečekejte, na CSFD.cz mám vlastní účet, který najdete tady: http://www.csfd.cz/uzivatel/303830-lilydelarge/

Já osobně mám dramata nejraději, protože k nám mluví. Nehltám naivní romantický filmy, který jsou prakticky vždycky o tom samým a vždycky skončí dobře. Ohledně hororů jsem vybíravá. Na komedii mám náladu jednou za čas, ale dramata...jsou různá. Realistická. Emotivní. 

No, je 16:51. Takže akorát čas udělat si čaj nebo kafe, ne? :)