Spi sladce

Dívka
Byl letní podvečer a pršelo. Téměř rok uplynul od doby, kdy dívka opustila město a ted' se vrátila. Stála na přelidněné zastávce s kapucí na hlavě a skoro to vypadalo, že zírá do prázdna. Ve skutečnosti jen na někoho čekala. Na někoho životně důležitém. Na někom, kdo před rokem rozhodl o jejím osudu. Ten někdo byl zároveň důvod, proč ted' vytrvale postávala v dešti a čekala na večerní tramvaj.
Kolem ní postávaly páry s různými barvami deštníků, sem tam někdo proběhl, aby stihl včas tramvaj. A ty projížděly kolem. Nezáleželo jí na tom, že na dešti stojí už skoro hodinu. Jediné na čem jí ted' záleželo byl ten, na něhož čekala.

A pak se vynořil z podchodu vysoký muž v obleku. Měl vyhrnuté rukávy a na rukou zlaté hodinky. Její oříškově hnědé oči zbystřily. Muž si nesl v ruce lahev vína a dívka se ušklíbla. Nevídané. Jak jen je nepoučitelný...

Pozorovala ho z protější strany silnice. On se postavil na protější zastávku a podíval se na hodinky. Povzdechl si a rozhlédl si kolem. Ona věděla, že jeho tramvaj jede za pár minut, a tak přešla silnici.

Přešla silnici a šla směrem k němu. V kapse její bundy otevřela zavírací nůž, a když se k muži blížila, on se na ní šokovaně podíval. V ten moment se její hnědé oči rozzářily a na tváři objevil škodolibý úsměv. On začal couvat, ale ona předstírala, že do něj narazila a mezitím ho párkrát bodla. Pak zmizela v podchodu.

Popoběhla si, když jelo kolem auto a zastavila pár kroků od něho. Nečekaně si jí ani nevšiml. Tak moc byl zaneprázdněn svým vínem. Ona moc dobře věděla, že se nezměnil ani trochu. Lidi jako on se nemění nikdy. A když už, tak jen k horšímu.
Když je člověk čerstvě zamilovaný, má pocit, že může všechno. Že je nesmrtelný, a že jeho protějšek je chodící dokonalost. Když spolu dva žijí několik let, začíná to být rutina, kdy si lezete na nervy víc a víc.

A tak stála a koukala mu nenápadně na zátylek. On pak otočil hlavu směrem k ní. Jako kdyby cítil, že ho někdo sleduje. Dívka ale jen trochu sklonila hlavu, aby jí hned nepoznal. Když hlavu otočil zpátky, jen pokrčil rameny a usrkl si vína. Ona ho stále pozorovala a polkla. Zuřivost jí kolovala v žilách, ale i přesto musela být trpělivá.

Přítel
"Je mi to moc líto, ale už jsem silná. Už to můžu dokázat a osvobodit se z nočních můr. Ty jsi a navždy budeš to jediné, na kom mi záleží. Dal jsi mi naději a sílu žít a být silná. Miluju Tě a navždy budu.
Tvá dívka <3 "
Jeho pomněnkové oči zíraly vytřeštěně na dopis. Ona byla přece tak nevinná, tak zraněná a psychicky zjizvená. Éterická. Věděl, že jestli to dokončí, bude to zlé a už jí nikdy neuvidí. A to nechtěl dopustit. Prostě nemohl. I přes její bláznivou stránku jí bezhlavě miloval. Jeho sevření povolilo a dopis upustil na stůl. Popadl bundu a bleskurychle se rozeběhl ven.
Zapomněl zavřít okno, a když otevřel dveře, průvan okno zabouchl. Venku se ozval hrom a on vyběhl za dívkou. Jeho tvář atakovaly kapky deště a on se zmateně rozhlédl kolem. Kudy by měl běžet, aby ji včas zastavil?

Muž
Pachuť lacinného bílého vína mu dělala dobře. Denně se opíjel tak, že si druhý den nic nepamatoval, ale přesto vypadal kultivovaně a chodil do práce. Nikdo nechápal, proč tak pije. S nikým o problémech nemluvil. Vlastně ani nechtěl. Myslel si, že je nejlepší a poučování a opravování chyb druhých byl jeho koníček. Jeho sebestřednost neměla meze. Přesto ale v sobě cítil určitou prázdnotu, ale považoval to za něco, co už nelze měnit. Bral sám sebe jako sociopata, kterým byl. Nikdy ale nezapomněl na dívku. Miloval ji a nenáviděl najednou.
Chtěl po ní, aby s ním spáchala sebevraždu. Po tom, co jí provedl. Ona se ale vyděsila a utekla. Už si nikdy nepřišla pro věci a on jí nikdy neviděl.
Znovu se napil vína zatímco drkotající tramvaj vesela razila skrze město.
Na moment zavřel oči.

Dívka
Za pár minut později tramvaj zastavila a muž vystoupil ze dveří. Ona ho sledovala. Párkrát se sice otočil, ale neřešil to, že ho někdo sleduje a potácel se ulicí. Dívce bylo zle z něho. Jen se ušklíbla. Déšť i nadále fackoval její tvář a ona si trochu přála, aby muž vystřízlivěl. Aby si jí pamatoval. Aby její tvář byla to, co vidí naposledy.
A tak ho vesele sledovala a začala si pobrukovat "Singing in the rain" a usmála se na muže, když se znovu otočil.

Přítel
Jeho auto se řítilo rychle skrze město k Poslední ulici. Srdce mu bušilo jako o závod a on se modlil, aby stihl dojet včas. Stěrače skoro nestíhaly stírat kapky z okna a on dupl na plyn. Brzy zaskřípaly, když odbočoval do Protější ulice.

Muž
Odemykal dveře jeho domu. Když za sebou slyšel poměrně známý hlas, otočil se. V ten moment jeho tělem ale projel silný elektrický proud a než stihl zareagovat, skácel se k zemi.

Dívka
Rozhlédla se kolem a vtáhla ho do dveří. Sundala si kapuci z hlavy a zabouchla dveře. Táhla jeho bezvládné tělo napříč domem do obývacího pokoje, kde ho posadila na židli ke stolu. Dala před něho papír a tužku a vydechla. Nečekala, že jeho tělo bude tak těžké. Mezitím doběhla do kuchyně, aby natočila kbelík vody. Odmítala čekat než se muž probere. Když se vracela do obývacího pokoje, vytáhla zpoza zadní kapsy kalhot pistoli a polila muže. Namířila na něho pistoli, když se probral a podíval se na ní. Nad jeho šokovaným výrazem se musela usmát.
"Před rokem jsi chtěl spáchat sebevraždu. Ted' máš tu šanci. Napiš dopis na rozloučení a všem prokaž tu laskavost a konečně to udělej," postavila se před muže a stále na něho mířila.
"Co máš za problém? Žila jsi se mnou, měli jsme se fajn!"
"Znásilnil's mě! Zamykal jsi mě na celý dny v bytě! Uhodil jsi mě a ne jednou! A pak jsi chtěl spáchat hromadnou sebevraždu, protože jsi mě ty dny dokonale ponižoval. Zabil jsi mě."
Před domem zaskřípaly brzdy auta a ona se podívala směrem ke dveřím.

Přítel
Zastavil před domem muže, kde držel dívku než od něho utekla.
Otevřel dveře auta a rozeběhl se k domu. Než stihl doběhnout, otevřely se dveře domu a z nich vyběhla dívka. Ozval se výstřel a ona se mu skácela do náručí. Jeho pomněnkové oči se na ní šokovaně podívaly. V jejích očích se objevily slzy. Stejně tak v jeho. Prameny jejích hnědých vlasů odhrnul z její bledé tváře. A pevně ji držel.

Muž
Vyšel ze dveří a zíral na neznámého, jež držel dívku v náručí.
"Chtěl spáchat sebevraždu," pokrčil rameny. "Abych zemřel. Tak jo."
Namířil hlaveň k jeho hlavě a stiskl spoušť. Ozval se hlasitý výstřel.

Dívka
"P-promiň. Je...je mi to moc líto," zavzlykala a cítila přítelovi ruce na ráně, kterou jí způsobil muž. Věděla ale, že přítele už neuvidí, že umírá. Pohladila ho po tváři.

Přítel
Pozoroval umírající dívku v jeho náručí a snažil se bojovat se slzami. Zároveň se snažil zastavit krvácení a přivolat pomoc.
"Vydrž. Pomoc je už na cestě. Neumírej mi."
Když cítil její studené zakrvavené prsty na jeho tváři, polkl a přál si být na jejím místě. Cokoliv jen aby ona byla v pořádku.

Dívka
"M-miluju tě a-a-a nikdy n-nepřestanu," zalykala se a snažila se ho ještě políbit.

Přítel
Naklonil se blíž a políbil dívku. Když se od ní odtrhl, její výraz ho rozbrečel a on jí stiskl o to pevněji. Zemřela mu v náručí. Jeho prsty přejely po víčkách, aby zavřely její oči. On to ale už nevydržel a propukl v pláč.