Vlastně ani nevím, kdy jsem touhle posedlostí byla pohlcena. Ale začátky s touhle bandou bych datovala do období, kdy mi bylo 13. V tu dobu jsem už byla posedlá kapelama jako Placebo, Radiohead a Sigúr Ros. Dodnes mám uschovanej plakát Placebo ještě v původní sestavě. A plakát z dob 36 Degrees...to byl ten pravej nářez? Pecky jako Allergic, Pure Morning, Slackerbitch nebo již zmiňovaná 36 Degrees. Molkovo vzdychání a rytmický kytary se prostě člověku jednoduše zaryjou pod kůži. A už nikdy nevylezou.
A stejně to mám i s U2. Radiohead.
A Coldplay!
Musím říct, že album X&Y je pro mě stále to nejlepší album.
Pecky jako Square One, Fix You a nebo třebaaa A Message jsou tak neuvěřitelný, že i dodnes si pamatuju texty dokonale. Ještě aby ne. Není den, abych si Coldplay nepustila.
Texty jsou dokonalost!
Martinovy vokály ve skladbě What If vám naženou husí kůži a vy prostě tomu kouzlu propadnete.
Zavřete oči.
Vypadněte na chvíli z reality.
Asi tak bych já definovala X&Y!
Pryč z depresivní reality.
I když...
...sem tam nějaká ta skladba zní asi celkem depresivně.
Ale o tom to přece je - o emocích!
A podobně to mám i s U2.
Že prej je Bono trapák - proč má tenhle názor víc než dost lidí?
U2 jsou perfektní!
Kdybych měla volit mezi Coldplay a U2, tak si nevyberu. Pro mě jsou tyhle kapely na prvním místě.
Martin a Bono jsou ti dva nejúžasnější frontmani na tomhle světě.
A tak prostě zavřete oči a nechte se unášet :)
No comments:
Post a Comment