On přece neexistuje

"Jodie, ale ... Aiden není skutečný. Je to jen tvoje imaginární představa a vize toho, že se mnou očividně nechceš být. Víceméně je to výmluva," Michael pozoroval Jodie.

"To není pravda! Já tě miluju. A vždycky jsem tě milovala."

"Tak proč to nejde? Kvůli tvý přehnaný fantazii? Kvůli tomu, že si myslíš, že kolem poletuje tvůj imaginární přítel?"

"Aiden není imaginární přítel! Aiden skutečně existuje, ať chceš nebo ne!" 

"Tak proč se neukáže? Proč tu ted' není? Protože sis ho vymyslela, Jodie! Není to skutečnost a ty hledáš jen chabý výmluvy, aby jsi mě odehnala pryč," Michael zakroutil hlavou. "Zapomeň na tohle všechno. Nebudu tu hrát tvoje divadlo s nějakou vymyšlenou představou."

"Aiden-není-vymyšlená-představa!" Jodie přecedila skrze zuby a v ten moment se na Michaela vrhla krabička od nudlí. "Aiden tu je pořád se mnou, ať chceš nebo ne!" 

Michael začal couvat, ale světla v bytě začala blikat a jakoby nějaká neviditelná síla hodila po Michaelovi židli. Ten včas ale uhnul a vrhnul se ke vstupním dveřím. V ten moment všechno přestalo a on se podíval na Jodie jako na největšího nepřítele.

"Ty jsi fakt magor," zavrtěl hlavou a rychle odešel.

Jodie se sesunula podél zdi a povzdechla si. 

"Bude to znít neuvěřitelně, ale za tohle ti děkuju...," sotva dokončila větu, Aiden po ní vrhnul balíček kapesníčků a Jodie se jen zasmála. 

Pár okamžiků na to se ozvalo klepání na dveře a ty se hned samy na to otevřely.

"Jodie?" Ryanův hlas se rozlehl po bytě, a když jeho oči spatřily Jodie sedět na zemi s hezkou dávkou papírových kapesníčků, okamžitě k ní přispěchal. 

"Bylo otevřeno a jsi...co se stalo?" zvídavě se zeptal, když se rozhlédl po bytě a vidět nepořádek jako kdyby v bytě řádilo snad tornádo. 

"Víš jak jsem tě tuhle odmítla kvůli klukovi jménem Michael? No, tak to nevyšlo."

"Něco na tebe zkusil?"

"Ne, to ne. Jen jsem k němu chtěla být upřímná, a tak jsem mu řekla o Aidenovi. Moc hezky to ale nevzal," Jodie sklopila oči a pevně sevřela kapesník v jejích rukou. 

"To mě mrzí..."

"To ani nemusí. Není to tvoje chyba. Prostě," povzdechla si. "Prostě jsem byla asi jen naivní a slepá. Kdo by koneckonců chtěl být s holkou jako jsem já."

"Já například a ty to moc dobře víš..."

"Ryane, já..."

"Pššt, slibuju, že na tebe nic zkoušet nebudu a nemám v plánu ti ublížit. Vždycky jsem tě měl rád, Jodie. A to i přesto, když mě Aiden asi nesnáší. Já ho beru jako součást tebe. Slyšíš mě ty jeden mizero? O tuhle holku se s tebou klidně poperu!" Ryan se podíval na Jodie, která se začala smát a červenat zároveň. 

"Ty jsi vážně idiot, Ryane," Jodie se na něj podívala, a když viděl výraz v jeho tváři, pousmála se a pohladila ho po ní. 

"Idiot do tebe," lehce chytil její bradu, a pak políbil její rty. V ten moment Jodie zavřela oči a na chvíli zapomněla na všechno kolem. Skoro jako kdyby se čas zastavil a na chvíli se cítila v bezpečí a šťastná. A tak obejmula Ryana kolem krku. 

Jejich polibek ale přerušil Aiden, který na ně vrhnul polštářek z gauče a Ryan a Jodie se od sebe rychle odlepili.

"Sakra...," Jodie zaklela.

"Promiň, já jsem nechtěl -"

"Ne! Ne. Uhm, mně to nevadilo. Vlasně - "

"Vlastně?" 

"Vlastně to bylo hezký," Jodie se usmála a podívala se na Ryana. Ten jí pozoroval a zeširoka se usmál, když viděl její rudé tváře.

"Čemu se směješ?" 

"Tomu jak si tě Aiden hlídá. I když...taky bych to dokázal."

"Naneštěstí tomu věřím," Jodie opřela hlavu o Ryanovo rameno a pevně sevřela jeho ruku. Něžně jí na oplátku přejel palcem po kloubech a pohladil po vlasech. Měl pocit, že vůni jejího šamponu nikdy nezapomene. A věděl, že Jodie je pro něho ta pravá.