Ten den bylo strašně zataženo a já s pár přáteli stála na střeše opuštěné továrny. Pod námi se začali shromažd'ovat davy lidi a já věděla, co se děje. I když jsem si to nechtěla přiznat.
"Co se děje?" zeptala jsem se.
"Nacisti. Shromažd'ují lidi, aby je mohli roztřídit. Část z nich odvézt do koncentračních táborů a část z nich převychovat."
Byl tam tak strašně velký dav. A já i přesto, že jsem neměla šanci je zachránit, seběhla jsem schody a vmísila se do davu. Čím blíž dav postupoval, já slyšela křik. Propletla jsem se davem až dopředu, k novější části továrny a zahlédla jsem mučící nástroje, které vypadaly jako ze středověku. A ten křik a pláč a zoufalství kolem...Vešla jsem dovnitř a všimla si lidí, kteří byli oblečeni jako lékaři a kontrolovali lidem zuby. Některým je trhali, nebo brousili dásně až do krve.
Já se pak otočila a zahlédla jsem sestru, která se třásla strachy a brečela. Ani nevím jak mě to napadlo, když všude byli stráže, ale popadla jsem ji za ruku a chtěla odvést. V tom mě ale popadla jedna žena s tím, že její zuby ještě nekontrolovali. A já se do ní pustila a chtěla jsem si sestru odvést, ale zezadu mě popadli dva vojáci a já křičela a zkoušela se dostat z jejich sevření, když sestru začali odvádět.
A oni mě odvedli mezitím pryč. Zamknuli do místnosti a já si všimla muže. Zajatec.
"Tebe taky odvedli...," pronesl černovlasý muž s modrýma očima. Ne o moc starší než já. Já se rozhlédla kolem a pořád jsem nechápala, co se děje.
"Co je tohle za místo?"
"Tady shromažd'ují ty, o kom si myslí, že by byla hrozba pro nový stát, ale přesto je chtějí převychovat, abychom bojovali pro Vůdce," odpověděl.
"Tohle jim přece nemůže projít," nevěřícně jsem zakroutila hlavou.
"Proč jsi tu ty?"
"Pokoušela jsem se zabít Chůvu a .. osvobodit sestru. Co ty?"
"Vlastně to samý..."
V ten moment vešli do místnosti vojáci a s nimi Vůdce. Vypadal ale, že má moc dobrou náladu a usmíval se.
"Johny! Už jsi se seznámil s Katherine?" Podíval se na nás oba a usmál se ještě víc. "Jestlipak víte, proč jste tu? Jste tu na převýchovu, aby jste sloužili mě. A já pevně věřím, že budete ti nejlepší. Naučíte se mě zdravit a zbožňovat."
Mezitím, co mluvil já dospěla k závěru, že nejlepší asi bude předstírat můj zájem o Vůdce jen abych se dostala k sestře a osvobodila ji.
"Jak mě pozdravíš Katherine?" Vůdce se na mě obrátil a já se podívala na Johnyho. Já polkla, sklopila jsem zrak a udělala jejich nacistický pozdrav.
"Tak je to ono!" Vůdce ke mně přistoupil a obejmul.
"A...a co moje sestra? Kde je?"
"Neboj se. Tvoje sestra je v dobrých rukou. Je u mých příbuzných na převýchovu společně s tvou matkou," Vůdce se usmál a poručil vojákům, aby odvedli Johnyho.
...
"Johny! Kde jsi byl? Kam tě odvedli?" Nemohla jsem uvěřit svým očím, že ho znovu vidím po tak "dlouhé" době. Ulice byli pořád pod hlídkou nacistů, ale já se po nich mohla svobodně procházet.
"Byl jsem na tý jejich převýchově..."
"Já už myslela, že tě nikdy neuvidím," v očích se mi objevily slzy a Johny mě obejmul.
"Vždycky bych tě našel."
"Neodpustila bych si, kdyby ti něco udělali."
"Neudělali. Ty bastardi mi ted' věřej," Johny se rozhlédl kolem. A já pochopila, že je něco jinak. Museli mu strašně moc ublížit.
"Už jsi je našla?"
"Našla jsem místo, ale nebude to jednoduchý...Johny, musíme je zničit."
...
Usmála jsem se a podívala se na prstýnek, když mi ho navlékl. Pak mě doprovodil ven a ještě jednou obejmul.
Začínalo svítat a obloha byla oranžová až skoro rudá.
"Já se bojím..."
"Ty to zvládneš. Já se postarám o svoje a ty je dostaň pryč, a pak ho zabijeme. Já se postarám o jeho pobočníka ve Hnízdě."
"Johny, ale co když tě už neuvidím? Co když se něco pokazí?"
"Nebude to jednoduchý, ale my to zvládneme. Až ho zabiješ a rodinu dostaneš pryč, sejdeme se na místě jak jsme se domlouvali," dal mi pusu na čelo. "Už jdi. Musíš jít."
Nechtělo se mi ho opouštět, protože jsem měla pocit jako kdybych ho viděla naposledy. A to mě ničilo. Ale musela jsem zachránit svou rodinu. Musela jsem zabít Jeho a konečně ukončit ten teror. Věděla jsem, že tohle musí skončit.
No comments:
Post a Comment