Útěk

Ten den jsem byla v matčině rodné vsi; návštěva u babi. A nebe bylo hodně zvláštní - bylo modré a mraky oranžové. Já jsem se sestrou spěchala k babi domů, protože jsem věděla, že něco je špatně. Že se ještě navíc opozdím, protože se musím vidět s ním.
"Panebože, máš ještě čas..."
Ale já skoro panikařila, že on přijde dřív a já nebudu včas "doma" a on nepočká. Ale počkal. Když jsem ho viděla čekat před domem, tak jsem se začala nevinně culit jako když prvák vidí prvně podvazek. On mě obejmul a šli jsme se projít. Jenže já měla pocit, že je pořád něco jinak...
"Nemohl jsem se tě dočkat."
"Já tebe taky ne," usmála jsem se a všimla si, že jsme procházeli kolem budujícího se fotbalového stadionu, který vypadal ještě navíc futuristicky. A já věděla, že tam někde pracuje matka. Chtěla jsem ji jít pozdravit, a tak jsme oba procházeli novostavbou. Za spoustou stavebního materiálu jsem si povzdechla.
"Já nevím, kde je...nikde jí nevidím." Pak jsem si jí ale všimla.
V ten moment mě on ale přitlačil ke zdi se slovy "Kašlu na to" a začal mě líbat. V ten moment jsem zavzdychala, protože se nedalo odolat.