Jak ztratit všechno z minuty na minutu

Začátek týdne, začátek měsíce - začátek konce.

O práci jsem v pondělí nepřišla jen já, ale všichni moji spolupracovníci. Inspekce z hygieny, budova na spadnutí. Čemu se na jednu stranu divit. 

Nicméně nikdo nečekal, že o práci přijdeme ze dne na den. Asi nebudu popírat, že to byl šok. O to větší, že nedostaneme výplaty dva měsíce zpět a odstupné. Šéf totiž nemá peníze. 

Kde shánět narychlo práci? Kdyby člověk žil ve větším městě, dobře. Kdyby měl řidičák, dobře. 

Ale na malé vesnici, která čítá cca 500 obyvatel, autobuse zde jezdí třikrát za den a o víkendech ne, je to těžké. Hodně těžké. 

Další věc - z čeho žít? Člověk od ted' žil od výplaty k výplatě. Ted' nepopisuju jen můj stav. V tomhle stavu je víc lidí. 

Byla jsem na dně. Popravdě hodně. V pondělí jsem prakticky celý večer probrečela, protože jsem pořád nemohla pochopit, co se stalo. Úterní večer vypadal obdobně. Přes den jsem se zaměstnala, práce kolem domu je hodně. Nicméně večery byly pro mě peklem. Doslovným. 

Nevěděla jsem kudy kam. Nevěděla jsem, co dělat. Abych všechno nevzdala, z nějakého důvodu jsem si vzpomněla na scénu z The Dark Knight Rises, Bruce přišel o všechny peníze, majetek, později město a ztrácel i sám sebe. Zůstal v Díře, ze které se nemohl vyškrábat. 

A tak mu starý vězeň pověděl, že se nemůže z Díry dostat, protože se nebojí smrti.

Bruce: Bojím se smrti. Bojím se, že lidi tam venku umírají a já jim nemůžu pomoct.

Slepý vězeň: Tak tam vyšplhej.

Bruce: Jak? 

Slepý vězeň: Bez provazu.

A Bruce se vzchopil a začal šplhat. Bez provazu. S riskem toho, že může spadnout a zlomit si vaz. Ale nakonec skočil a dostal se ven za odříkávaní Deshi Basara jiných vězňů. Strach ze smrti ho udržel naživu. 

Neříkám, že je tohle doslova můj připad, Je to ale něco, co mě motivuje v tom, abych se tak snadno nevzdávala. A dál bojovala. 

Je mi 26 a jsem mladá, abych všechno hodila za hlavu. Stát se může kde co, a i když situace je hodně špatná, nemůže pršet pořád.