Neopustím tě

Rozhodla jsem se napsat příběh z pohledu vyprávění první osoby. Je to pro mě nové, snad vás to vtáhne do příběhu. 

"Měla jsem tuhle noční můru, vzbudila jsem se s hysterickým pláčem a úplnou bezmocí...

Pamatuju si, že jsem žila s mužem. Měli jsme krásný byt. Spolu jsme byli šťastní a úplně jsme zapomněli na naší zločineckou minulost. Pořád si pamatuju den, kdy jsme se potkali. Jeho úsměv, jeho modré oči a medový hlas. Zamilovala jsem se do něho.

Dřív pracoval pro velmi obávaného mafiánského lídra. Ale časem jsme chtěli uprchnout, a tak jsme zmizeli. Dokonce jsme si koupili koťátko. Vlastně on mi dal tu chlupatou kuličku k narozeninám.

Byli jsme pryč a žili jsme nové životy. Minulost byla prostě jen minulost. 

Ale jednoho dne, když jsem se vzbudila, chtěla jsem jít koupit něco ke snídani. Ale když jsem otevřela dveře, zamrazilo mě. Byli tam oni. Nevím jak, ale našli nás. Jeden z nich do mě strčil, aby mohli vtrhnout do našeho bytu. 

Moje láska byla v šoku a i já. Ale ne tak moc jako jsem se bála. Ne o sebe, o něho. S nimi přišla ale i temná atmosféra. 

A pak vešel on. Lídr. Postavila jsem se před mou lásku připravená bránit ho, připravená pro něj zemřít. Nemůžou mi ho přece vzít pryč. Nemůžou...

Jejich šéf mi řekl, že mi nikdo neublíží, pokud odejdu. Ale to jsem odmítla. On mě ale...neposlouchal. Jeho muži popadli mého za ramena. A já jsem ho pevně obejmla, protože oni mi ho prostě nemohli vzít. Snažili se nás od sebe rozervat, ale já jsem ho pořád pevně držela. Byli silní a já cítila, že našeho objetí brzy rozervou. A křičela jsem, protože naše objetí se ztrácelo.

'Odejdi!'

- 'Ne, já tě neopustím!'

'Neboj se, princezno. Nezabiju ti ho. Ale až s ním skončím, už ho víc nepoznáš.'

Mučení, o kterém jejich šéf mluvil mě donutilo bojovat. A když už nás konečně rozervali, kopala jsem kolem sebe, ale oni mě táhli pryč. Pryč od mojí lásky. Ztrácela jsem pohled jeho modrých očí. Křičela jsem...a brečela. Prosím ne. Prosím! Neubližujte mu!

A pak přede mnou práskli dveřma, zamknuli je. A já jsem slyšela svojí lásku křičet. Kopala jsem do dveří a zkoušela je vyrazit. Křičela jsem. Vezměte si mě! Jeho bolest byla neskutečná. Nikdy jsem se necítila tak zoufale bezmocně. 

Prosím!

A pak jsem se vzbudila. S pláčem. Zajímá mě, kdo byl ten muž, se kterým jsem žila. Je vůbec skutečný...? Byla jsem s ním ale šťastná. A oni nás rozervali od sebe. Pořád ale slyším jeho hlas, vidím jeho úsměv a oči."