Nezávazný vztah taky vztah?

Je mi 25 a znáte ten pocit, kdy se vaši prarodiče zajímají, zda někoho máte? 

(ilustrační foto)

V poslední době se chystám psát nějaký smysluplný článek. Ale postrádám múzu, takže vlastně ani nevím, jestli tohle smysl bude dávat. Nicméně v poslední době mi přišlo nějak moc návrhů na rande. Upřímně? Nejsem ten typ, co randí. Zavání to vztahem a to mě upřímně děsí. 

Nejsem asi ten typ člověka, co by musel trávit každou volnou chvilku po boku milované osoby. Miluju svou svobodu a nedokážu se od ní odpoutat. Mám ráda, když si v klidu vyrazím kdy a kam chci, dělám co chci. Jasně, ve vztahu jde pak o kompromisy. Ale já upřímně nesnáším plánování. Jo, někdy to není na škodu, ale-

V žádném případě neříkám, že jsem ten typ na jednu noc. To vůbec! Jsem monogamní. Když s někým něco mám, tak se o ostatní vůbec nezajímám. Loajalita a rodina je a vždycky bude u mě na prvním místě. 

Netrávím čas jen tak s někým, dotyčná osoba mě musí zaujmout, musím s ní trávit hodiny a hodiny žvanění, a přesto se pořád věnovat důležitým tématům, musím se s ním zasmát, navzájem si pomoct atd. ALE! neumím říct "Miluju tě". Po předchozích vztazích to nedokážu, je fakt, že se bojím. Asi je to ze strachu odmítnutí či co. 

Umím se zamilovat? Asi ano. Nevím. 

Vlastně ona žádná čistá definice vztahu není. Ale ve zkratce - když mi je s někým dobře, logicky s ním chci trávit čas. Bez nějakých závazků. Samozřejmě slyším taky často to, že je mi teprve 25, že mám celej život ještě před sebou. Upřímně tohle mě ale uráží. Jako kdybych snad neuměla racionálně uvažovat. Spíš vím, co od života chci. Neplánuju se vázat, alespoň ne ted'. 

Momentálně - momentálně - když je čas, tak ho trávím s jednou osobou, která je mi velmi blízká. Fajn na tom je, že se sejdem, když máme chvilku, povídáme si fakt hodiny, asi se zajímáme jeden o druhýho, a tak mi to vyhovuje. 

Často se musím pousmát, když slyším "Co přítel?" Není to přítel, je to ten nejvíc skvělej kamarád, na kterýho nedám dopustit. Asi bych byla schopná i vraždit, když by mu někdo ublížil. Co si ale taky od života víc přát než mít ve svém okolí někoho, kdo váš život naplňuje bez vnějšího nátlaku. Řečnická otázka. 

Takže otázka, jestli je nezávaznej vztah taky vztah zní "je, ale takovej ten jinej typ vztahu". Vždycky s někým máme nějakej vztah, ať jde o kamarádky nebo rodinu. S každým máme něco jedinečnýho. 

Proč to teda ku*vit závazkama?