Včera jsme s mamkou navštívili Film Legends Museum v Poděbradech a já si po cestě domů říkala, že jsem dlouho necosplayovala Hermionu. Vlastně naposledy zhruba před rokem...a zastesklo se mi, protože fandom Harryho Pottera je celé moje dětství.
I přesto, že je mi zanedlouho 25 let, připadá mi, jako kdybych v Bradavicích vyrůstala.
No a rozhodla jsem se otestovat menší makeup, kdy se strhla druhá kouzelnická válka /část Bitvy o Bradavice/. A s výsledkem jsem byla dost spokojená.
Nejdříve /než vám ukážu koláž/ bych se s vámi chtěla podělit o moje "kouzelnické" začátky, a proč jsem si vybrala Hermionu.
První knihu jsem dostala někdy, když mi bylo osm/devět o Vánocích a jsem neskutečně ráda a jsem mamce vděčná za to, že mi knihu /tehdy úplně první Kámen mudrců/ koupila. Začala jsem jí číst ještě na Štědrý večer a vůbec jsem od ní nemohla odtrhnout oči. S každými dalšími Vánocemi jsem dostala pokračování. Pamatuju si den, kdy jsme odjížděli od babičky a já držela v rukou Ohnivý pohár a listovala jsem, jak se bude jmenovat pokračování...Fénixův řád, Princ Dvojí krve a a Relikvie smrti...a konec. A toho konce jsem se právě děsila nejvíc.
U nás na vsi se s Harrym / s prvním dílem/ roztrhl pytel. A jelikož nás na vsi bylo pár, tak jsme si hned začali vyrábět košťata a hůlky a roztřídili si role. Já samozřejmě byla Hermiona /haha/. A jsem za to ráda, protože právě Hermiona je se mnou celý život. Vždycky jsem obdivovala její entusiasmus, odvahu a sdílela jsem její "posedlost" knihami a poznáním. Hermiona se pro mě stala ženskou hrdinkou číslo jedna a tou pořád je.
Jsem ráda, že kdykoliv mi bylo smutno, měla jsem u sebe knihy. Na druhém stupni základní školy to pro mě jednoduché nebylo a já byla sama. V tom nejhorším období jsem se uzavírala do sebe, protože jsem nikoho neměla. Až na knihovnu ve svém pokoji. Bylo to těžké, ale pak jsem si vzpomněla na Hermioniny začátky. Taky jí nikdo neměl rád, protože byla inteligentní a /snad i trochu/ povýšená nad ostatními. Nicméně stále se snažila /až tu nakonec byla/ pro druhé. Nakonec ale zjistila, že knihy nejsou to nejdůležitější na světě, ale že je to právě přátelství.
Kdyby to ted' bylo jen trochu možné, tak paní J.K.Rowling osobně zasalutuji, protože ona pro nás vytvořila něco naprosto jedinečného. Další rodinu, další domov. Dala nám toho tolik, že kdybych to vše měla vyjmenovat, budu psát tenhle článek do zítra.
Pochopitelně, že konec jsem tehdy strašně probrečela, protože "to" skončilo a já věděla, že další knihy ani filmy nebudou a já tehdy byla hodně smutná, zároveň ale vděčná, že jsem s tímhle fandomem mohla vyrůstat.
Pamatujete na část /filmu/, kde trio stojí na mostu a nevědí, co bude dál? Harry porazil navždy Voldemorta a ... Harry, Ron ani Hermiona netušili, co bude dál. Přesně tak jsem si připadala i já.
Pak jsem si ale řekla, že přece není úplný konec, a že příběh můžeme dokončit sami.
A že až budu starší můžu se znovu vracet do "starých" Bradavic a pustit se do cosplaye profesorky McGonagallové!
Máte taky nějakou hrdinku, či hrdinu a nebo fandom, ke kterému máte tak velký vztah?
No comments:
Post a Comment