Utopie

Svět se před mnoha lety už dávno změnil. Mezi třemi mocnostmi, které měli Zemi rozdělenou zavládl svár, který se proměnil ve třetí světovou válku. Zemřely miliony lidí a na světě zavládla anarchie. Ti, kteří se bouřily proti Utopii byli mučeni a vězení jim bylo pobytem do konce života. Nebyla to ale vězení, která známe. Bylo to peklo. Člověk trávil hodiny nucených a těžkých prací nehledě na pohlaví, následoval tvrdý vojenský trénink, vymývání mozků, aby tito Napravení sloužili Utopii. Byli jste rádi, že jste měli čas na tříhodinový spánek. Děti byly matkám odebírány a předávány náhradním rodinám, jejich praví otcové byli ve většině případů zavražděni nebo odtaženi do vězení. 
Lidé se tak bouřily proti tvrdému režimu, ze dne na den se stěhovaly, aby uprchly. Vznikaly tajné tábory. Utopie si ale s takovými uprchlickými tábory nebrala servítky a bez milosti je plenila. 
Jednoho dne se v hlavním městě Utopie konala veřejná hromadná poprava. K výstraze prý. Rodina Emily stála mezi publikem. Emily byla zastánkyní a tajnou bojovkyní za režim, kdy člověk měl svá práva a svobodu. Její matka jí vždy varovala, že si zahrává s ohněm, ale Emily měla svou hlavu. Po nocích spřádala tajné plány s Vyvrženci jak svrhnout vládu. Vyvrženci byla tajná organizace bojující proti současnému politickému systému. Většinu tajných skrýší měla skupina ve starých stokách nebo tunelech hluboko pod významnými městy Utopie. Něco jako spící buňky připravené každou chvílí zaútočit.
Emily si rukou prohrábla její černé, krátké vlasy a zatímco čekala s její mladší sestrou, matkou a otcem na popravu, v davu naproti si všimnula povědomé tváře. Jí velmi dobře známé z minula. 
"Hned přijdu," Emily pošeptala matce.
Ta jen přikývla a černovláska oblečená ve vojenských zelených kalhotách a béžovém tílku se začala prodírat davem. Muž před ní nezačal utíkat a dál jí pozoroval pomněnkovýma očima. Čím víc se k němu Emily přibližovala, tím víc se jí svíralo hrdlo. 
"Jednou budeme spolu. Ty budeš krásná, protože ti bude dvacetosm a mně přes čtyřicet," kdysi jí řekl a ona se jeho nápadu začala smát. Do té doby než pak zjistila, že má ženu a dítě. 
Ještě před válkou s ním Emily kontakty zpřetrhala. Během války jí dorazil vzkaz s tím, že zemřel. I přes jeho lež pro něho několik týdnů truchlila. 
A ted' na ní jeho obličej znovu zíral. Po deseti letech. Kdysi jí řekl, že se shledají po deseti letech, ale ona tomu nevěřila. Ted' ale měla pocit, jako kdyby byl snad Věštec. A takových na světě moc nebylo. Emily se setkala v životě jen s jedním. I přesto ale byla skeptická. 
Konečně Emily stála pár kroků od muže, kterého kdysi milovala a zírala na něho stejně tak, jako on zíral na ni. Nenápadně se ohlédla přes rameno a všimnula si příchozích vojáků Utopie. V rukou držely zbraně a obklíčily dav lidí čekající na popravu. To byla jejich strategie - pro případ, že by se někdo rozhodl sabotovat. 
Muž pokývl na Emily způsobem, aby s ním poodešla a ona se ohlédla přes rameno, aby dala znamení matce, že se sejdou doma. 
Pak následovala muže, který směřoval k blízkému mostu z masivního kamene. Po pár vteřinách ho konečně dohnala. 
"Řekli mi, že nežiješ," vychrlila místo pozdravu.
"Taky tě rád vidím," zasmál se a zastavil se pod mostem, aby se opřel o zed' a podíval se na Emily.
"Jsem ráda, že lhali."
"Říkal jsem, že se sejdeme po deseti letech."
"Thomasi, proč...? Před válkou, před Utopií jsem ti tolikrát psala, tolikrát jsem tě hledala. I přes to, že jsi - že máš ženu a dceru," Emily zakroutila hlavou. "Psala jsem ti, jestli jsi v pořádku. Neodpověděl jsi. Dlužíš mi odpovědi."
"Kéž bych ti na to mohl odpovědět..."
"Našel jsi mě po deseti letech, aby jsi mi řekl, že mi nic nemůžeš říct?!" Emily vyštěkla a sjela ho očima. "V tom případě se měj hezky," řekla sarkasticky a otočila se k odchodu. V ten moment jí ale Thomas hbitě chytil za paži, takže dívka byla nucena se k němu otočit zpět. Nenávistně na něho pohlédla s vlhkýma očima. "Už na mě nikdy nesahej." 
Když Thomas viděl její rozzuřený výraz, uvolnil stisk jeho ruky. V očích se mu objevila lítost, které si Emily všimnula, a která jí lámala srdce. Ovšem nechtěla na sobě nic nechat zdát. 
"Já jsem tě miloval. Pořád tě miluju," Thomas odpověděl. 
"Máš ženu a dceru. Starej se o ně."
"Dceru nám vzali na převýchovu. Je jí ted' čtrnáct a mě nechce znát stejně tak jako její matka. Odešla ode mě. Rozhodla se nechat si vymýt mozek jen proto, aby zachránila dceru."
Emily byla šokovaná jeho příběhem a polknula.
"Sám víš, že jsem byl na vojně. Starý režim...Za pár let mi bude padesát a tobě třicet. Jak jsem ti kdysi řekl," Thomas se pousmál, ale Emily mlčela. Byla zmatená a nevěděla, co si o tom všem myslet. Celou tu dobu ho měla za mrtvého. A i kdyby žil, nepředpokládala, že se setkají. 
"Je mi líto, ale já se k tobě nemůžu vrátit," dívka odpověděla. 
"Proč ne? Vždyť já tě miluju víc než kohokoliv jiného a vždycky jsem tě miloval. A já vím, že ty mně taky. Pořád něco cítíš," Thomas skoro naléhal. 
"Já...Já už tě nechci vidět. Ublížil jsi mi, že si to nedovedeš ani představit."
"Copak ty jsi zapomněla na naše společné snídaně? Na to jak jsi mi usínala na ramenou. Na to jak jsem tě chytil, když jsi padala ze schodů, když jsme se poprvé viděli?"
Emily měla před očima všechny ty vzpomínky. Jejich společné vzpomínky. Jeho úsměvy a nenápadné doteky. A pak se vše zvrtlo a ted' měla zase slzy v očích. 
"To je ale už dávno. Je to skoro deset let. Deset dlouhých let."
"Emily..."
Emily se na Thomase - na jediného muže, kterého kdy milovala - ještě jednou podívala, a pak se znovu otočila k odchodu. Tentokrát ale skutečně kráčela pryč a její srdce krvácelo. 
"Emily! Můžu ti pomoct. Můžu nás všechny zachránit."
"Já nejsem ta, co z boje utíká," Emily odpověděla přes rameno. Thomasovi nevěnovala jediný pohled. 
"Nemyslel jsem útěk..."
Dívka jeho slova ignorovala a vracela se zpět na místo popravy. Dva muži byli již pověšeni. Popravčí mluvil o prohřešcích třetího obviněného ze spiknutí proti Utopii. Emily se postavila vedle jednoho muže z armády Utopie a sledovala popravu. 
"Vedla sis dobře," zašeptal směrem k ní. 
"Nejsem si tím jistá. Nemůžu se ale ted' hroutit, musím bojovat. Jsme tak blízko," Emily řekla nenápadně k ozbrojenému muži a ten mlčky přikývl. 
Zničehonic se ale na popravišti z neznámých míst začala rozléhat střelba. Všichni muži, co sloužili Utopii ihned zbystřili a rozeběhli se hledat pachatele. Lidé začaly panikařit a rozebíhat se. Emily se rozeběhla směrem k rodině, která si jí včas všimnula. Dívka ale cítila pohled, který jí bodal do zad a ohlédla se za sebe. Několik kroků od ní stál Thomas, který na ní mrknul jedním okem. Bylo to jedním z tajných znamení Vyvrženců, že střelba byla fingovaná a jednalo se o sabotáž poprav. Emily polknula a rozeběhla se k rodině, aby se ujistila, že jsou všichni v pořádku.
"Jdeme domů."