Nedávno se mi zase zhoršil zrak. Je mi 24 a moje dioptrie jsou nyní 5.25 a 5.50, což mě vážně vyděsilo. Brýle nosím zhruba od svých devíti. Tedy, nosila jsem. Před třemi lety jsem přešla na kontaktní čočky z důvodu praktičnosti a pohodlnosti. Navíc mi brýle ani nesluší.
To, že se mi zase zhoršil zrak nemůžu překousnout. Zvlášť, když mi někteří jedinci řeknou "Páni, to je docela dost", tak je mi z toho do pláče. Strašně se totiž bojím dne, kdy budu úplně slepá. Nedovedu si vůbec představit, že bych neviděla. V některých činnostech bych byla omezená a nebo od ních úplně odříznutá. Od věcí, které pro mě znamenají všechno.
Vzhledem k tomu, že já tohle mám dědičné, tak by mi operace navíc ani nepomohla jak mi řekla před lety moje lékařka. Takže..."Paráda!"
Upřímně ani nevím, jak bych se s tím naučila žít. A jestli bych se vůbec naučila takhle žít. Prostě je to něco, co si asi nikdo nedovede představit...
Za 15 let se mi zrak zhoršil o víc než pět dioptrií. Jestli to půjde takhle rychle, tak v 50ti budu mít už přes deset dioptrií. Ale jsou to jen teorie. Třeba se mi zrak zastaví na pěti, třeba se bude horšit ještě rychleji...
V žádném případě ale nedovedu říct, jak budu reagovat v nejhorším případě. Snad se jen modlit, aby k němu nedošlo.
No comments:
Post a Comment