Nejsi jeden z nás

Povídka psaná na motivy American Horror Story: Freakshow



Na lavičce na louce za hlavním stanem Cirkusu zrůd seděl mladý muž, který byl nejbohatším dítětem v celém městě. Dost možná, že i nejbohatším mladým mužem v celém státu. Vlasy měl pečlivě učesané a napomádované, na sobě jeho nejlepší oblek, aby v cirkuse udělal dobrý dojem. Vše se zdálo být ale zbytečné, protože přijat nebyl. On byl totiž ten typ muže, kterým všichni učinkující muži chtěli být. Měl všechno a byl atraktivní. Jeho šarmem si mohl podmanit kohokoliv, ovšem do doby než začal mluvit. Jistěže byl sofistikovaný, jelikož jeho matka mu poskytla to nejlepší. Ovšem zároveň vždy dostal to, co chtěl. A za to vděčil právě matce, která pro něho byla schopná udělat cokoliv, i přesto že to byl egoistický narcis. Ovšem na lavičce neseděl sám. Po jeho boku seděla mladá dívka, které nemohlo být víc než dvacetpět let. Na první pohled byla velmi atraktivní a inteligentní. Byla štíhlá, velmi bledé pleti a její tmavě hnědé vlasy jí zakrývaly téměř celá záda. Na sobě měla nádherný krasojezdecký oblek purpurové barvy zdobené tyrkysovými a stříbrnými kamínky. Lem její sukně zdobila stříbrná niť. Mademoiselle Moonshine působila étericky. Každý muž se do ní na první pohled zamiloval. 
"Nechápu, proč jste mě nepřijali mezi sebe. Jsem jeden z vás! Já to vím. Vím, že jsem jeden z vás!" Dandy vřísknul a přimhouřil oči. Jeho tvář zbrunátněla a ruku sevřel v pěst.
"Proč si myslíš, že jsi jeden z nás? Máš všechno, o čem my sníme. Vypadáš normálně a ... normální víceméně jsi," Moonshine se na svého vrstevníka opatrně podívala jejíma oříškově hnědýma očima.
"A proč tu jsi ty?! Všichni po tobě jen šílí. Tohle je snad tvoje abnormalita, krasojezdkyně?"
"Ne," Moonshine se zasmála. "Tohle není moje abnormalita. Mám něco, co žádná žena nemá. A věř mi, je to spíš na obtíž než k potěšení."
"Co to je? Musím to vědět!" Dandy pohlédl na éterickou bytost sedící vedle něho. 
"Mám dvě," tváře Moonshine nabraly nachové barvy a ona pohlédla na špičky jejích botek. "Vagíny," špitla. 
V ten moment se Dandy začal hystericky smát. Smál se takovým způsobem, že se v jeho pomněnkových očích objevily slzy. Moonshine to dovedlo k rozpakům, a tak na něho nechápavě pohlédla. 
"Nesměj se! Není to nic legračního."
Dandy se pomalu uklidňoval a lapal po dechu. Pak pohlédl na Moonshine a usmál se. 
"Čekal jsem, že máš mezi nohama to co já."
"Fakt ti tohle připadá vtipný?" Moonshine se zvedla z lavičky. "Čekala bych od rozmazlenýho fracka všechno jen ne takovou netoleranci. Asi bys měl jít balit odejít a jít balit místní holčičky. Těm připadáš atraktivní. Sem ale nezapadáš a nikdy ani nezapadneš," Moonshine se chystala odejít, ale Dandy jí pevně sevřel ruku a zdvihl se z lavičky. 
"Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit?!" 
Moonshine se snažila vytrhnout s jeho sevření a otevírala pusu, aby mladíkovi vzdorovala. Zpovzdálí je ale přerušil hlas dalšího mladíka. 
"Hej! Nech Moonshine na pokoji," hnědovlasý mladík kráčel směrem k Moonshine a Dandymu a vypadal rozpačitě a naštvaně zároveň. 
"To je v pohodě, Jimmy. Pan Mott je už na odchodu," Moonshine se nenávistně podívala na Dandyho. Ten ale upřeně sledoval přicházejícího Jimmyho, kamaráda Moonshine. 
"Jo, radši odpal. Rušíš naší konverzaci."
"Konverzaci?" Jimmy svraštil obočí a přimhouřil oči. 
"Mně se ale nezdá, že by se s tebou Moon ale chtěla vést konverzaci. Možná bys jí měl pustit ruku dřív než tu přijdeš k úrazu, nemyslíš?" Jimmy si začal vyhrnovat rukávy. Když ale Dandy spatřil jeho ruce, jehož prsty byly srostlé tak, že připomínaly klepeta, vzteky uvolnil sevření a nechal Moon jít. 
"Tak pojd', Moon. Shine je připravená pro jízdu," Jimmy se pousmál na Moonshine, a pak se podíval na Dandyho, kterého přeměřil očima. 
"Hned přijdu. Jen co pana Motta doprovodím ven," Moonshine se usmála na Jimmyho. Ten přikývl a začal kráčet směrem k hlavnímu stanu, kde se konala veškerá představení. 
"Moon a Shine - jak roztomilé," Dandy se sladce usmál na dívku stojící před ním a uklonil hlavu do strany. 
"Stejně jako tvůj odchod. Pokračuj tamhletím směrem. Je to nejrychlejší cesta do města. To ty ale určitě dobře víš," Moonshine mrknula. 
"Počkej," Dandy jí znovu chytil ruku, aby si jí k sobě přitáhl. Pak ale krasojezdkyni v rychlosti políbil. Ta se zprvu bránila, ale pak mu polibek opětovala. 
Po několika vteřinách Moon se ale nakonec od Dandyho odtrhnula a dlaň její ruky pleskla Dandyho přes tvář. 
"Myslíš si, že když máš všechno, můžeš mít cokoliv? Na to zapomeň!"
"Já jsem ale jeden z vás! Jsem a jsem a jsem a jsem!" Dandy vřísknul a Moon couvla. Nevěřícně zavrtěla hlavou a odfrkla si.
"Tohle je Cirkus zrůd. Nejsme charita pro rozmazlený, znuděný fracky ani pro lidi duševně nemocný," její slova spražila Dandyho a v očích se jí objevily slzy jako reakce na předchozí polibek. 
"Já nejsem blázen a nesnáším tě! Slyšíš?! Nesnáším tě!"
"Ty jsi přímo perfektní ukázka blázna," Moonshine udělala krok zpět. Pak se otočila směrem k hlavnímu stanu a vydala se mu vstříc.
"Jednou tě ale dostanu a budeš litovat svých slov. Slyšíš?! Nesnáším tě, nesnáším tě, nesnáším tě," Dandy stál na místě a zlostně dupnul. Jeho křik bodal Moonshine do uší, a tak se rozeběhla k hlavnímu stanu. Když vkročila dovnitř, Dandy přestal křičet a otočil se směrem k městu. Za stromem ale zahlédl zvláštní osobu. Byl to klaun. A děsivý. Dandy ho znal z místních legend, a tak se za ním vypravil.