Moje současné povolání aneb od mikrobiologie pekařkou

Jak se člověk, kdo studoval mikrobiologii stane pekařkou? Čtěte dál! :)

Odmala mě zajímala příroda a vše kolem ní. Což se mě drží dodnes. Bez přírody ani ránu! Na základní škole jsem navštěvovala různé biologické kroužky, protože mě prostě příroda fascinovala odjakživa.

Po základce jsem se rozhodla studovat Přírodovědné lyceum, které se točilo hodně kolem mikrobiologie (retroviry, viry, křížení DNA apod.) a to mě hodně bavilo. Především laboratorní testy! Dodnes si živě pamatuju jedny laboratorní práce, kdy jsme měli zapůjčený mikroskop až z Prahy. Práce s ním nebyla tak složitá, ale člověk musel být hodně opatrný, protože mikroskop byl citlivý. 

Jako vedlejší domácí úkol jsme měli taky dát dohromady herbář o 400 rostlinách, které člověk musel sbírat po celý rok. Dostala jsem za jedna! 

Ale...jak se člověk od mikrobiologie stane pekařem? Odpověd' je docela snadná. Spousta lidí vám totiž poví, že mikrobiologové mají v České republice sehnat práci. A já měla obdobný problém. Pokud se ovšem rozhodnete pokračovat dál ve studiích v cizině, pak jste za vodou. Ovšem studia v cizině jsou drahá. S tím jsem ovšem nepočítala. 

A vzhledem k tomu, že jsem kreativní člověk - ráda maluju, píšu a fotografuju, chtěla jsem jít na uměleckou školu. Ovšem o mojí vysněné škole jsem se dozvěděla v takovém termínu, že bych nestihla talentovky. A tak jsem se dostala na lyceum. 

Chvilku po mých 23. narozeninách jsem se dostala do pekárny, kde jsem skoro rok. A upřímně...nemyslela jsem si, že mě ta práce bude tak bavit. Vlastně za to vděčím i skvělému kolektivu. Holky jsou prostě nejlepší!

Samozřejmě, že tahle práce má svoje pro i proti. Mezi proti bych zařadila fyzickou námahu. Spousta lidí si totiž představí, že pekař jen motá housky (haha, kéž by), ale už nikdo nevidí to, že si musíte tahat pytle se surovinami apod. Ale má to i svoje pro - zaposilujete si! :D

Tahle práce je i dost kreativní, a asi proto mě tak baví. Už odmala totiž říkám, že nechci práci, kde bych seděla v kanceláři, vařila šéfovi kafe i za cenu velkých peněz. To pro mě prostě není. 

Peníze samy o sobě pro mě jsou nic - nepotřebuju se topit v milionech a ani o to nestojím. To říkám se vší upřímností. Já jsem vlastně spokojená. Zaplatím si vše, co potřebuju. Na jídlo, kosmetiku a oblečení peníze taky mám a žádné nepotřebné výdaje vlastně ani nemám. 

Co si představuju jako nepotřebné výdaje? Třeba každého půl roku si kupovat nový mobil, každý měsíc nové boty apod. 

Kupuju si nadčasové věci! Kdo totiž sleduje poctivě módu - ví, že se vše točí dokola. A proto oblečení, které mám třeba dva roky a vím, že se ještě bude nosit - já prostě nevyhodím. Mám tu i oblečení po mamce, které šlo nedávno taky do módy. Ale to jsem odbočila.

Krom fyzické zdatnosti je to také i o kreativitě. Pokud totiž máte levé ruce, pak o tomto povolání ani neuvažujte. Budete se trápit. Když jsem začínala a viděla um a rychlost holek, byla jsem vyděšená. Ale já jsem typ člověka, co když si řekne, že prostě MUSÍ za každou cenu něco udělat, že se prostě MUSÍ snažit, tak se ze sebe snažím vydat maximum. 

A snad se to i vyplácí, protože jsem byla pochválená, což mě polichotilo včera takovým způsobem, že jsem zadržovala dojetím slzy... :D

Jasně, že mám někdy dny, kdy jsem mrzutá, nadávám, že se na tu práci vykašlu a najdu si něco nového, ale...takové dny máme všichni, ne? Doufejme.

Bohužel ale musím říct, že s touhle prací nepočítám na věky, protože .. je mi prostě 23. Ani ne za týden mi bude už 24 a mám trochu jiný cíl. A i když tuhle práci vážně miluju, ráda bych se stala tattoo modelkou, jezdila po konvencích a přestěhovala se do Anglie. Snad mi k tomu dopomůže i moje malování. Navíc v Anglii mám v plánu ještě studia jazykové školy a na to si ted' díky tomu, že pracuju vydělávám, takže...snad se mi ten sen splní.