Angličanka tělem i duší; Wales mám v srdci

"Cymru am byth"

___

"Ať žije Wales"

Na dnešní článek se chystám celý den. Vlastně mě toto téma napadlo cestou domů z obchodu...

Už od doby, kdy se mi dostala do rukou první kniha s Harrym /Harry Potter a Kámen mudrců; bylo mi cca 9 let/ jsem věděla, že chci jednou žít v Anglii. A z toho důvodu jsem začala navštěvovat počátkem třetí třídy soukromý kroužek anglického jazyka. Požádala jsem doma rodiče, že bych se chtěla naučit anglicky a mamka mi soukromé hodiny platila. 

Ve čtvrté třídě jsme si měli zvolit jazyk, který se chceme učit a já si vybrala němčinu. Takže se dá říct, že už od nějakých 9ti/10ti jsem se učila dva cizí jazyky. Je to věc, které jsem nikdy nelitovala.

Krom toho angličtina je jazyk, který mě skutečně baví! V šesté třídě jsem se soukromých hodin vzdala, ale na angličtinu nezanevřela. Za tři roky jsem totiž už měla základní znalosti, a tak vlastně jen zbývalo učit se nová slovíčka, nové hovorové fráze apod. A byla jsem si jistá, že to není nic, co bych nezvládnula. A zvládla jsem to!

Na střední škole jsem se začala ještě učit rusky. Ale tam šlo v podstatě jen o naučení azbuky, a pak to jde jako po másle. A ruština se mi vyplatila i v mojí úplně první práci, kdy mě moje nadřízená /pyšná Ukrajinka/ učila i Ukrajinsky a vysvětlovala rozdíly mezi ruštinou a ukrajinštinou. Pochytila jsem i základy bulharštiny. 

A jelikož jsem člověk, co se rád přátelí s lidmi z cizích zemí, seznámila jsem se s Jukkou. Už podle jména - Fin. Ten mě chvíli učil finsky a já jeho anglicky /v tu dobu jsem si angličtinou byla natolik jistá, že už jsem napsala několik písniček a příběhů/. 

Díky angličtině jsem poznala i mého již ex přítele Matta. Pocházel z Georgie. Ale vzhledem k velké vzdálenosti jsme se rozešli. Já se chtěla soustředit na práci...dodnes jsme ovšem velice dobrými přáteli.

V Anglii jsem ještě nikdy /bohužel/ nebyla, nicméně už odmala si připadám a cítím - z nějakého důvodu - jako Angličanka. A musím říci, že naučit se britský přízvuk pro mě bylo o dost složitější než naučit se gramatiku. Ted' se ale jen směju a říkám si "Vždyť na tom nic není!"

Sice jsem Anglii ještě nenavštívila, i tak tam mám pár přátel, kteří mi nabídli střechu nad hlavou až se odhodlám do Anglie konečně podívat. 

Vždycky jsem chtěla žít někde na okraji Londýna, protože byt poblíž centra je nad mé finanční možnosti. Ale v několika posledních měsících mě láká Wales. 

Rudé draky /velšský fotbalový tým/ zbožňuju! a zatím jsem nevynechala ani jediný jejich zápas. Fascinující je i motto "draků" - Together Stronger.

...a tak se chci naučit velšsky. 

Proč Wales? Kultura a příroda! Nic jiného. 

btw znáte Iwana Rheona? (Ramsay Bolton - Game of Thrones, Ash - Vicious a nebo třeba Simon z Misfits). Věděli jste, že je i zpěvák a má několik písní ve velštině? 

Krom toho...jeho odpověd' na můj dotaz mě potěšila!

Nicméně v kontaktu jsem i s jeho bratrem Aledem. Ve filmu nebo seriálu ho neuvidíte, ale je to skvělý zpěvák! A tweety od něho mi vždy zvednou náladu :)

/to přání k narozeninám mě obzvláště potěšilo!/

Krom toho jsem byla také pozvaná od Brian Buckley Band na jejich koncert! BBB hráli na svatbě Genevieve a Jareda Padaleckiho. Brian je totiž Genin kamarád, a tak pozvání na koncert mě dojalo téměř k slzám!

Proč se ale cítím jako Angličanka? Nevím. Odpověd' hledám už několik let, ale vážně nevím. Jen mi něco říká, že domov mám tam, ne tady...:)