TATE: Ahoj...
VIOLET: Co tu k sakru chceš?!
TATE: Je Halloween. Myslel jsem, jestli nechceš někam vypadnout...
VIOLET: Jo. Chci vypadnout daleko od tebe, ale díky tobě jsem v tomhle baráku uvěznená navždycky s tebou.
TATE: Moc mě to mrzí, Violet...
VIOLET: Ale ne dost! Pomyslel jsi na to, že...na co jsi vůbec myslel?!
TATE: Já jsem chtěl být jen s tebou, protože jsem si myslel, že mě taky miluješ.
VIOLET: Neuvěřitelný. Tohle je prostě neuvěřitelný.
TATE: Kolikrát se ti budu ještě muset omluvit, aby jsi mi vůbec odpustila?
VIOLET: Prosím tě, řekni, že si ted' ze mě děláš prdel. Já ti nikdy neodpustím. Povraždil jsi desítky lidí a znásilnil jsi mou matku! Jak bych ti asi mohla tak odpustit?!
TATE: Já-já nechtěl...nechtěl jsem nikomu ublížit.
VIOLET: Nechtěl?! Tate, ty ubližuješ lidem jen co se na ně podíváš. Ty jsi čistý zlo, jsi jako jed! Kdyby to bylo jen trochu možný, pohřbila bych tě někam hodně hluboko, aby jsi tam trpěl sám a nebyl osina v zadku ostatním.
(Tateovi se v očích objeví slzy a Violet taky. Polkne, ale dál sleduje naštvaně Tatea. Ten sklopí hlavu dolů a odejde z pokoje. Violet se posadí na zem k posteli a začne brečet. V ten moment se v místnosti objeví její matka).
VIVIEN: Co se děje, zlato?
VIOLET: Tate...
VIVIEN: Byl tu?
VIOLET: Jo, mami. Tate byl tu. Prý jestli nechci někam vypadnout, když je Halloween.
(Violetina matka si povzdechne a posadí se k Violet. Pevně sevře její ruce).
VIVIEN: Podívej zlato, i když bych ho měla nenávidět tak stejně jako ty, věřím, že tobě by nikdy neublížil. Hodně se změnilo od doby, co jsme sem přišli.
VIOLET: Jo, já se zamilovala do největšího psychopata na tomhle zkurveným světě.
VIVIEN: Minulost se nedá změnit, ale podívej se na nás. Jsme pořád tady. Všichni spolu. Já, ty, tvůj otec...
VIOLET: A Tate.
VIVIEN: Ano, i on. Víš zlato, když jsi se předávkovala, on byl ten, kdo se tě snažil zachránit. Protože já neviděla to jak moc se trápíš. Ale on to viděl. Ben ho nesnášel, protože si myslel, že by na tebe měl špatný vliv, ale nakonec to byl on, kdo se tě pokusil zachránit.
VIOLET: Nechápu jak můžeš takhle mluvit, když ti udělal tu věc. Proč ho tak obhajuješ?
VIVIEN: Mluvila jsem s ním. A všechno, co mi řekl bylo strašně upřímný. Vím, že ho mrzí, co udělal. Chápu, že jsi na něho naštvaná celým svým srdcem, ale nechci, aby jsi se pořád trápila.
VIOLET: Víš, ty děcka ze školy bych mu možná odpustila, ale ne to, co udělal tobě.
VIVIEN: Ve skutečnosti mi nic neprovedl. To tvůj otec. A Constance. Ta ho zmanipulovala, ale Tate byl do tebe už blázen, proto to nemohl udělat. Krom toho, Tate by neměl šanci se k tomu příšernýmu převleku dostat. Byl v popelnici mimo pozemek.
VIOLET: Proč Tate ale tu vinu hází na sebe?
VIVIEN: A nechtěla by ses zeptat jeho?
VIOLET: Mám z toho strach.
VIVIEN: To zvládneš.
(Vivien se usmála, obejmula Violet a odešla z pokoje. Violet vstala a zamířila z místnosti a šla dolů po schodech. Pod nimi stál Tate a Violet zpomalila).
TATE: Ve městě je cirkus...
VIOLET: Tak pojd'me.
(Tate se usmál na Violet a ona se trochu pousmála. Spolu pak vyrazili z domu. Skrz okno je sledovala Vivien a Ben).
VIVIEN: Vypadá to, že mu odpustila.
BEN: Stejně jsem toho kluka nikdy neměl rád.
VIVIEN: Neměl, já vím, že ne.
(Vivien se otočí k Benovi a dá mu ruce kolem krku zatímco se zašklebí).
BEN: Čemu se tak směješ?
VIVIEN: Tomu, že mi strašně připomínají nás. On jí taky provedl strašný zvěrstva.
BEN: V tom s tebou souhlasím. Ale jestli jí znovu ublíží, tak ho zabiju znovu.
(Vivien se znovu zasměje a políbí Bena).
No comments:
Post a Comment