1. část

Asi bych se vám měla představit. Jmenuju se Clementine Plume, což je moje pravý jméno. Spousta lidí mě ale zná pod přezdívkou Mermaid. Proč tahle přezdívka? Je to snadný, miluju mořský panny. Což je i důvod, proč celý moje záda zdobí tetování s tímhle motivem. Mořská panna je pro mě ztělesněním kompletní nezávislosti. Je mi 25 let a pracuju v podniku Horny Devil. Jo, je to noční klub, uhádli jste. Že jsem prý mladá a mohla bych být čímkoliv. Po zkušenosti s mým ex jsem se všech snů vzdala. Ukradl mi mou identitu. Ukradl mi to jediné, co jsem měla a čeho jsem si vážila. Moje panenství.

Ta noc byla normální jako každá jiná. Po striptýzu jsem seděla u baru a objednala si tu nejlepší whiskey. Povídala jsem si s mojí nejlepší kámoškou Chelsea o tom jak je tenhle svět zkaženej a na nic.
"Teenageři tu nemají už budoucnost. Hrajou si na falešný celebrity. Instagram, Twitter a Facebook je jejich život během týdne. Během víkendu je o alkohol, drogy a nechráněnej sex..."
"V tom máš zatracenou pravdu," odvětila mi Chelsea.
"Ty musíš být Mermaid," ozvalo se mi za zády. A já byla nucená se otočit k dalšímu zákazníkovi, kterýho nejspíš rajcovalo moje tetování.
"A ty jsi?"
"Taylor Hewitt. Chris, váš pasák mi řekl, že jste tu ta nejlepší. A já si za kvalitu klidně rád připlatím."
V dálce jsem si všimla Christophera, který se na mě upřeně díval a já polkla. Ten chlápek, Hewitt, působil značně nervózně, ale já tyhle typy znala. Vystresovaný, ale zároveň neuvěřitelný zvrhlíci v ložnici. Pravděpodobně se zásobou kvalitního kokainu, co se vám nebojí jednu vrazit.
"A co děláš, Taylore?"
"Pracuju na Wall Street."
"Hodně štěstí, holka," Chelsea mě přátelsky poplácala a odešla.
'Tak Wall Street,' pomyslela jsem si a vůbec se mi to nelíbilo. Chelsea s jedním tím kravaťákem z Wall Street šla a skončila na týden v nemocnici.
"Víš, Taylore. Já dneska dělám jen soukromý tanečky, takže pokud bych chtěl..."
"Ale Christopherovi jsem dal už sedmdesát procent. Že prý si tě můžu vzít domů a užít jak chci," ušklíbl se a já polkla.
"No...dobře," vzala jsem si z pultu kabelku a seskočila z barový židle. "Můžeme vyrazit."
Naposledy jsem si všimla Chrisova úsměvu a pak jsem s panem Wall Streetem odešla z klubu.

...

"Budeš mě už konečně poslouchat, ty jedna čubko nevděčná?!" křikl na mě a uhodil mě do obličeje vší silou, že jsem měla pocit, že omdlím.
"Za tohle ti Chris určitě nezaplatil, ty hajzle."
"To by ses divila."
Když jsem viděla jak si svlíká kalhoty, odvrátila jsem od něho zrak a pokoušela se dostat z pout.
"Myslíš, že si jen tak odejdeš? To ses šeredně spletla," přistoupil blíž a chňapl můj obličej tak, abych se mu dívala do obličeje.
"Vy jste všechny stejný. Všechny jste děvky. A zasloužíte si stát u plotny a být chlapovi po vůli."
"To ještě ale nevíš, že ve skutečnosti jsi moje děvka ty," ušklíbla jsem se. V ten moment mě znovu praštil a já se kousla do rtu. Cítila jsem jak z něho teče krev a snažila se vstřebat bolest. On tý chvilky ale využil a já cítila jak mi stiskl čelist takovou silou, že jsem byla nucena jí otevřít a on mi ho vrazil hluboko do krku. Myslela jsem, že se pozvracím.

...

Ani jsem si nevolala taxi, ale domů jsem nějakým způsobem dokráčela. Bolel mě každý milimetr v těle a já šla přímo do koupelny. Potřebovala jsem ledovou sprchu. Hodně ledovou. Musela to být ale sprcha, protože jsem měla pocit, že nemůžu ani sedět. Všechno mě tak hrozně bolelo. Pomalu jsem se svlékla a vkročila do sprchy, kde jsem otočila kohoutem a nechala na sebe cákat tu ledovou smršť.
Rukama jsem se opřela o zed' a sklonila hlavu dolů. Slzám jsem už ale nemohla zabránit, a tak jsem si pomalu klekla a začala brečet. Nevím, jestli byla horší ta bolest, kterou mi ten hajzl způsobil nebo to, že můj život dopadl na samý dno. ¨
V každým případě jsem ze sebe ale musela smýt tu špínu. Připadala jsem si tak strašně špinavá. Skoro jako kdybych se propadala do těch největších sraček. V tomhle případě ta metafora skvěle popisovala můj život.
Pod sprchou tý ledový vody jsem se ale cítila fajn. A tu bolest jsem pomalu začínala ignorovat.
Po pár minutách jsem vypadla a vklouzla do županu. Podívala jsem se do zrcadla a málem se zhrozila, když jsem viděla svůj obličej. Co mi to ten hajzl jen udělal...
Pomalu jsem šla do kuchyně, kde jsem si zapnula svou oblíbenou píseň na mým notebooku, a která se jmenovala Sound Effects and Overdramatics od kapely The Used a já šla k oknu. Po cestě jsem vzala krabičku svých oblíbených Chesterfieldek a jednu z nich jsem si zapálil. Nikotin, co se mi právě dostával do těla byl najednou tak orgasmickej a já vydechla kouř. Podívala jsem se z okna. Pořád ještě nezačalo svítat a já si znovu potáhla z cigarety. Když jsem tak poslouchala tu písničku a před očima se mi promítal můj život, řekla jsem si dost. Hajzlové jako byl Hewitt tu nesmějí být.

...

"Ahoj Taylore."
"Mermaid, co tu děláš? Já si tě neobjednal," Hewitt pronesl poněkud překvapeně, ale já se nevinně usmála.
"Já vím. Ale chtěla jsem tě jen vidět a trochu si užít. Můžu dál?"
"Já věděl, že jsi jedna z těch, co to mají rády tvrdě. Pojd' dál," Taylor popokročil a nechal mě vstoupit.

"Zabij!

Úsměv.

Vystřihni ho z obličeje.

A za chvíli ho budeš milovat."