Zimohrad je můj (18+)

Lady Idris tu noc nemohla usnout. Po vší hrůze, kterou měla tu možnost zahlédnout na Zimohradu. 

Když se svící v ruce procházela skrz temné chodby hradu, na hrudi cítila tíživý tlak všeho utrpení. Pořád měla před očima to, jak se Ramsay choval ke svým služebným. Pochybovala o tom, jestli v tom člověku je ještě vůbec kousek lidskosti. Tolik krutosti ještě nikdy neviděla. 

Její kroky jí z nějakého důvodu vedly nahoru po točitém schodišti a Lady Idris si byla nějakým způsobem jistá, že dříve v Zimohradu panovala jistě i veselá nálada a radost kolovala skrze chodby. To bylo ale předtím než Starkové o hrad přišly. 

Konečně se její sněhobílé prsty dotkly masivních ebenových dveří. V ten moment Idris zavřela oči, aby si vybavila to, když jí všichni varovali, aby se Zimohradu vyhnula velikým obloukem. Vždycky měla ale svojí hlavu a přirozeně rady svých nejbližších neuposlechla. A tak se vší silou opřela o dveře, aby je otevřela. 

Když vešla do místnosti, nestačila se divit. V prvních pár vteřinách měla pocit jako kdyby vstoupila do skutečného Pekla. Její vykulené oči zíraly na stěny. Na nich visely řetězy, provazy, biče a jiné mučící nástroje. Spousta z nich byla ještě od krve a Idris si byla jistá, že ne jeden služebník skončil v oné místnosti. 

Lady měla pocit, že každou chvíli omdlí, a tak se opřela o zed' a zhluboka se pokoušela nadechnout. Vzduch v místnosti byl těžký i přesto, že jedno okno bylo dokořán otevřené. 

Idris se rychle z šoku vzpamatovala, když za sebou uslyšela odkašlání. 

"Tady by jste neměla být, drahá Lady," ticho prolomil ledový hlas. 

Ten známý hlas a Lady věděla, že je zle. Moc dobře věděla, že by v místnosti neměla být i bez toho, aniž by jí na to Ramsay neupozornil. Provinila se podívala dolů a nakonec se k němu se slabým úsměvem obrátila.

"Vím, jen jsem nemohla usnout, a tak jsem byla nucená se projít. Omlouvám se, skutečně nebylo ode mě vhodné, abych se tu jen tak potulovala."

"To je v pořádku, má drahá. Vždyť jste má návštěva a já chci, aby jste se tu chovala jako doma," Ramsay se ušklíbl a vkročil do místnosti. Zavřel za sebou dveře a kráčel k otevřenému oknu, které také zavřel. 

Idris polkla a mlčky ho pozorovala. Z jeho přítomnosti neměla vůbec dobrý pocit, ale nemohla dopustit, aby si jejího strachu všiml. 

"Nuže, má drahá Idris. Upřímně  doufám, že vás tahle místnost nijak nevyděsila. Nebyla vytvořená pro strašení, ale pro moje potěšení. A radost a strach nejde dohromady, nemám pravdu?"

"Samozřejmě, že máte," Lady se pousmála zatímco Ramsay přimhouřil oči nad její odpovědí a stále se ušklíbal. 

"Jsem rád, že souhlasíte. Rád bych se totiž s vámi o svou radost potěšil, když už jste sem ráčila zavítat, drahá Idris. Ovšem pokud nejste proti."

"Ráda bych," Idris se usmála nad Ramsayho nabídkou. "Ale jsem již bohužel unavená a konečně cítím, že co nevidět usnu. Nicméně děkuji za vaši nabídku, Lorde Boltone."

Když zahlédla výraz v Ramsayho tváři, pochopila, že on se jí neptal. Nýbrž rozkazoval. Idris se vydala ke dveřím, které se pokusila otevřít. Ale jakoby se zasekly. 

"Hledáte tohle, má drahá?" Ozval se Ramsay za jejími zády. 

Idris se otočila a v jeho ruce zahlédla klíč. Hlasitě polkla a pozorovala klíč v jeho ruce. Ramsay ale zneužil moment jejího ticha a položil bradu na její odhalené rameno.

"Neměla by jste se tu sama v noci potulovat. Zvlášť ne tady," zašeptal jí do ucha a lady znovu polkla. Její tělo se začalo třást, když její oči zahlédly na zdi kožené řemeny. 

"J-já. Omlouvám se. Ne-netušila jsem, že-"

"Že co, má drahá?" Ramsay něžně políbil její krk, ale pak jí popadl za vlasy a zaklonil její hlavu do zadu. V ten moment Idris vykřikla a popadla jeho ruku, která svírala její hřívu. "Jasně jsem řekl, že sem se nesmí. Co jste na tom nepochopila?" Zatáhl víc.

"Já se omlouvám, Lorde! Omlouvám se," Idris zavzlykala.

Ramsay povolil sevření a obešel ji, aby se jí mohl podívat do tváře a usmát se.

"Sundejte si šaty, má drahá."

"P-prosím..."

"Sundejte si šaty, lady. Nechtějte, abych se opakoval. Protože když se opakuju, osud žen tady nekončí dobře," Ramsay zopakoval a pozoroval vyděšenou oběť. 

Lady zavzlykala a pomalu začala odkládat její oděv, dokud nestála před Ramsaym zcela nahá. Její pohled poníženě směřoval k zemi a díky studu se snažila rukama zakrýt její prsa a rozkrok. Lord Bolton pozoroval její třesoucí se alabastrové tělo a vlasy schovávající výraz v jejím vyděšeném obličeji. 

"Pojd'te blíž, má drahá. Nestyd'te se," Ramsay poručil a Lady se pomalu rozešla jeho směrem. Když před ním stanula, on vzal její ruce a dal je podél jejích boků, aby spatřil její nahé tělo kompletně. Naklonil hlavu do strany, když si prohlížel její prsa, a pak se podíval Idris do tváře a jeho prsty se dotkly její brady tak, aby pozvedl její hlavu. 

"Není to krása? Rozhodně se nemáte za co stydět. A když dovolíte...rád bych vás za vaší loajalitu odměnil. Vaše spojenectví pro mě hodně znamená."

"P-prosím, copak jsem neudělala už dost? M-můj manžel...slíbil jste," Idris zavzlykala.

"Ach ano, vás manžel. A co přesně jsem slíbil? Ano! Vaše spojenectví za život vašeho manžela. Ovšem...já chci důkaz vaší loajality. Chci to, co váš manžel odmítal."

Lady pochopila, o co Ramsaymu jde a vyděšeně se mu podívala do tváře. Jakoby smyslem zbavená se dala na útěk, ale dřív než doběhla ke dveřím, Ramsay jí popadl zezadu za vlasy takovou silou až lady upadla na kolena. Silou jí táhl k okovům ve zdi a celou místností se rozlehl její křik. Cítila jak studená kamenná zem rozdírá její kůži. A než se stihla vzpamatovat, Ramsay už připoutával její ruce. 

"Tohle vám neprojde!" Idris začala křičet. "Vždyť vy ani nejste Bolton! Všichni ví, že jste Snow!"

Po jejích slovech Ramsay zrudl vztekem a silou hřbetem jeho ruky, udeřil její tvář. To jí na chvíli utišilo a lady cítila teplo krve v její puse, kterou následovně vyplivla na zem a zasténala bolestí. 

"Já jsem Ramsay Bolton! Pán Zimohradu! To si zapamatuj."

"Nejsi nic než jenom bastard...," Idris se ušklíbla. Její drzost jí stála další ránu a její obličej začal pomalu napuchat. Následovně ostrá bolest projela jejím stehnem a místo po ráně začalo štípat. Ramsay ji udeřil jednou z kožených důtek, které byly pověšeny podél zdi. Idris svraštila čelo a zasyčela bolestí, když jí udeřil do žeber. Když pomalu začínala přicházet k sobě, viděla Ramsayho nahého a zavzlykala. Ten se nad její bolestí úšklíbl a přistoupil k ní natolik blíž, že cítila jeho dech hladit její obličej. Pak cítila zvláštní pocit na její vnitřní straně stehna a podívala se dolů. Spatřila Ramsayho zbytnělý penis a zavzlykala. 

"Řekni to ještě jednou a podříznu tě na místě," popadl její vlasy a zaklonil jí hlavu dozadu. V ten moment tvrdě vsunul jeho úd do ní a Idris zalapala po dechu. Ta zvláštní bolest přinesla jejímu tělu nové pocity. Ramsay začal tvrdě přirážet a ona se snažila tu bolest ignorovat. Snažila se své ruce dostat ze sevření pout, ale čím víc se snažila, tím tvrději Ramsay přirážel a ona ho slyšela vzdychat. Přestala se bránit a zoufalstvím se rozbrečela. 

Když si Bolton všiml její reakce, odemkl okovy a silou lady dovedl ke stolu, přes který jí ohnul. Ignoroval krev na jejích stehnech a znovu zasunul penis do ní. 

"Tak úzká, tak pevná...," Ramsay napůl zavrčel, napůl zavzdychal a držel jí ruce za zády, když se v ní znovu začal hýbat. Idris tekly po tváři slzy, ale pochopila, že nemá cenu s ním bojovat. Když Ramsay začal zpomalovat, a po chvíli zase rychleji přirážet, tak se kousla do spodního rtu a snažila se ignorovat pocit toho, že se jí celý akt začíná líbit. 

"Podívejme na tu couru, ono se jí to líbí!" Ramsay posměšně dodal, když začínal cítit její vlhkost. Vrazil ho do ní hluboko až lady zalapala po dechu a zalehl jí, aby jí mohl šeptat do ucha. 

"Já věděl, že se vám to bude líbit má drahá," rukou začal přejíždět po jejím klitorisu a kousnul do jejího krku. "Líbí se vám to, že?" Ramsay začal velmi pomalu přirážet, a když slyšel lady zasténat, jen se ušklíbl a popadl ji za vlasy, aby si jí přitáhl blíž. Jeho druhá ruka svírala její hrdlo. 

"P-prosím..."

"Ano, má drahá?" Ramsay pomalu přirážel, když cítil její vlhkost a podíval se dolů na její tvrdé bradavky. 

"Nepřestávejte..."