Lilianin deník 13.4.2015
Nemůžu spát, zase. I když vedle mě leží Paul. A ušima jakoby se mi pořád prořezávaly slova toho hajzla ... to, že Paula zabije. Vždycky, když usnu, tak se mi zdá o něm. O tom, když mě poprvé znásilnil, a o tom když jsem od něho utekla. Někdy si připadám jako bych za sebou pořád slyšela jeho kroky. A děsí mě to. Na druhou stranu nechci, aby se o mým "traumatu" dozvěděl Paul. I když ví, co se stalo mezi mnou a Peterem, přála bych si ho zabít sama. Tolik sním o jeho smrti. Ta jistota, že já budu mít klid a on nikdy nikomu neublíží je osvobozující. Je ale tolik způsobů jak se toho parchanta zbavit...kladivo, jed, nůž, zubní nit.
Současnost
"Je ale tolik způsobů jak se toho parchanta zbavit...kladivo, jed, nůž, zubní nit," detektiv Verona četl z Lilianina deníku. "Skoro jako přiznání."
"Ale jen skoro," Lilian přikývla zatímco pozorovala svůj deník v rukou inspektora. V tu chvíli se cítila skoro naze a jakoby se jí všechny noční můry z minulosti promítly přímo před nosem.
"Potvrzujete tedy, že vaše expartnera zabil vás současný partner?"
"Nepotvrzuju. Ani nesouhlasím s tím, že jsem ho zabila já. A kdyby jste četl dál, možná se dozvíte něco víc. Ovšem některé repliky bych raději přeskočila. Jsem si jistá, že tolik informací o mém sexuálním životě znát nemusíte," Lilian se ušklíbla.
"Já bych si ted' ale mnohem raději poslechl vaší verzi. Pokud byl skutečně váš expřítel takový jak píšete ve svém deníku, mohla by jste jeho smrt uhrát na sebeobranu," Verona pozoroval Lilian a moc dobře věděl, že si jeho slova nechává projít hlavou.
"Třináct bodných ran lze uhrát na sebeobranu? V jakým vesmíru, detektive? Tak hloupá nejsem."
"Mojí nabídku jste ale zvažovala," když si všiml jejího pohledu, ze kterého sálalo opovržení, pokračoval dál. "Chápu, že znásilnění a domácí násilí není lehké pro nikoho. Člověk ztrácí důvěru ve své přátelé, rodinu a sám v sebe. Stává se obětí. Lilian, pochopím vaše jednání. To mi věřte."
Před rokem
"Ten už nevstane. Myslím, že má dost," Paul řekl a podíval se na Lilian, která v ruce držela nůž. Ruce celé od krve se jí lehce chvěly a ona stále nemohla uvěřit tomu, že je konečně volná.
"J-já, nemůžu tomu uvěřit. Už žádný noční můry," Lilian se podívala na Paula, který se na ní usmíval. Ten vzal její obličej do jeho krvavých rukou a políbil ji na čelo.
"Jen ty a já. Už ti nikdo neublíží. Nikdy."
Současnost
"Chápu, že Paula určitě kryjete, protože ho milujete, ale jste k sobě skutečně upřímná?"
"Víte, v dnešní době se setkáte už jen se dvěma druhy lidí - s pokrytci a lidmi, kteří se spoléhají jen a pouze na sebe," Lilian řekla skoro lhostejně. "Pokud se člověk sám na sebe totiž nespolehne, v tomhle světě nepřežije."
"Pořád tu jsou tací, kteří nasazují životy za ostatní."
"Proč ale?"
"Protože věří, že je to ta správná věc," Verona se pousmál na Lilian.
"A nebo je to tak, že v dětství přišli o něco, co už se nedalo vrátit a ted' - záchranou ostatních - se snaží sobě nebo někomu dokázat to, že se ještě nevzdali? Jde jim jen o vděk."
"Takoví všichni ale nejsou."
"Ne? A co vaše bývalá žena? Vidím vám to na očích. Co se jí stalo? Opustila vás?"
"Ano," detektiv přikývl. "Ale co vy? Vaši přátelé si vás pamatují jako dívku, co měla milion snů. V mládí jste pomáhala v útulku a jako malá trávila dětství na statku u příbuzných. Nikdo nechápe, co se stalo. Proč se chováte lhostejně a distancujete se ode všech? Je to Paul?"
"Víte proč? Protože v tu noc, kdy Peter znásilnil tu 'svatou' Lilian, on jí zabil a Lilian zemřela v tý místnosti," Lilian se zhluboka nadechla. "Lidi jako je on si zaslouží jen trpět a zemřít."
Před rokem - Den vraždy
"Myslel sis, že ti tohle projde? Myslel sis, že budu tak naivní a nechám to být?!" Lilian křičela na spoutaného Petera. V ústech měl roubík a z očí se mu hrnuly slzy, které ovšem nechávaly Lilian klidnou. "Jak jsi mohl? Jak jsi mi to mohl udělat?"
Přistoupila k Peterovi a odejmula roubík. Ten začal lapat po dechu a podíval se na Lilian.
"Protože jsi se chovala, že jsem ti cizí! Myslíš, že si nepamatuju ty tvoje lhostejný pohledy? To tvoje vyhýbaní a znechucení mnou? Myslíš, že jsem nechtěl, aby všechno bylo jako dřív?"
"Ty se divíš tomu, že jsem tebou byla tak znechucená? Chodil jsi domů na mol a ráno sis nic nepamatoval. Bylo mi z tebe tak zle a bojovala jsem s tím, abych se ti nepozvracela do obličeje. Ale ty si pak přijdeš a ... znásilnils mě! Ty jsi mě znásilnil!"
"Protože to je taky to jediný, co si zasloužíš, ty děvko," Peter se jí posměšně ušklíbl do tváře a Lilian ho bodla. Křik její oběti se rozlehl po celé místnosti a Lilian ho znovu bodla.
"Už nikdy nikomu neublížíš!" V ten moment, kdy se ho chystala bodnout znovu, do místnosti vtrhnul Paul a odstrčil Lilian od Petera.
"Ani se nezmůžeš na vraždu, ty pokrytecká chudinko. Hele kámo," Peter zakašlal a plivl na zem krev. "Taky jí musíš pokaždý vrazit, když ti nechce nastavit?"
Paul vzal od Lilian nůž a začal bodat do Peterova hrudníku. Lilian ho vyděšeně pozorovala a couvla. Když ucítila jak její záda narazily do zdi, sesunula se podél ní. Vteřinu na to se k ní otočil Paul a když viděl, že ho Lilian pozoruje s hrůzou, přispěchal k ní a pevně obejmul.
"Není to pravda," zavzlykala a pevně držela Paula. "Není pravda to, co říkal."
"Já vím," Paul pevně objímal Lilian a začal jí hladit po vlasech. V ten moment se konečně cítila v bezpečí a konečně se jí ulevilo.
No comments:
Post a Comment