Ahoj Catherine,
prarodiče na mě tlačí se vztahem. Nehodlají se smířit s tím, že chci ještě studovat a vybudovat si kariéru. Moje sestra už rodinu má. Já už nevím, jak jim vysvětlit, že rodinu ještě nechci.
Dana
Ahoj Dano,
přesně vím, o čem mluvíš.
Řekla bych, že všichni známe ty otázky, jestli už někoho máme, a jestli je miminko už na cestě. Samozřejmě, že tyhle otázky můžou být i pěkně otravné. I já je v minulosti slýchávala - což byl důvod, proč jsem návštěvy prarodičů přestala mít ráda.
To, že si chceš udělat školu a vybudovat kariéru - tím pádem vybudovat i stabilní zázemí - obdivuju.
Znám totiž spoustu žen, které přivedly děti do takového prostředí, ve kterém počítaly každou korunu. Něco takového považuju za naprostou nezodpovědnost.
Protože ve většině případech jsou pak děti matkám odebrány. A kdo by o takovou budoucnost stál?
Myslím si, že o tomhle prarodiče moc nepřemýšlí, protože se vidí s vnoučaty v náručí. Což jim samozřejmě nemám za zlé, protože v jejich době to bylo normální - mít děti ve dvaceti.
Nicméně doba výrazně pokročila a já bych jim na tvém místě vysvětlila to, že chceš nejprve vybudovat stabilní zázemí, aby jsi o děti nepřišla. Řekla bych jim, že mi to přijde jako naprostá nezodpovědnost přivést děti do nestabilního zázemí.
Přeci jen - co je horšího než přijít o potomky? :)
Já Ti přeji pevné nervy s Tvými prarodiči a hodně štěstí a úspěchů při studiu!
Catherine
No comments:
Post a Comment