Nuže, drahé dámy,
včera jsem se rozhodla distancovat od facebooku. Smazala jsem všechny alba, skoro všechny profilové fotky a velkou část statusů.
Spousta lidí by neřekla, že to budu zrovna já, kdo se hodlá takhle od facebooku distancovat. Obzvláště, když jsem tam každý týden házela svoje "selfie".
Nicméně mi včera došlo, že postrádám veškerou intimitu. Proč by všichni měli vědět na co se zrovna dívám, kde zrovna jsem, jak momentálně vypadám. Co mě těší, co mě rozpláče...apod.
Facebook je už skoro jako naše občanka, náš rodnej list. Je to tak trochu depresivní.
V dnešní době se lidi stali závislými na "lajcích".
..."Postnu na zed' svoje nový selfíčko a budu mít 50 lajků." ...a tak to jde s každým selfíčkem, s každičkou fotkou, videem nebo statusem. Lidi se stávají facebookovými celebritami a na lajcích jsou závislí. "Hmmm, mám jen dva lajky. Asi tu fotku smažu...nikomu se nelíbí."
A pak se lidi octnou ve skutečným světě a jsou strašně nafoukaný a povrchní, protože na facebooku maj' přece 100 lajků na jedný fotce a jsou strašně velký "celebrity", a proto jim "patří" celej svět.
Připadá vám to smutný?
Taková je ale bohužel realita.
"A vidělas tu její novou fotku? Ten její popisek nechápu. Asi je fakt magor..."
...ale stejně lajk dostane.
Na facebooku nejlepší kámošky, ale na ulici cizí lidi.
Mně osobně chybí seznamování. Chybí mi ten pocit nervozity smíšenej s adrenalinem.
"Musím jít, pokecáme večer na facebooku."
...proč nepokecat zejtra u kafe? Nebo se nejít prostě projít?
A proto se distancuju od facebooku. Pokud mě chce někdo poznat, ať mě osloví na ulici. Nepřidává si mě na facebooku a jako největší stalker lajkuje moje fotky aniž by mě v reálu pozval třeba na kafe.
"Vždyť jsme kamarádi - mám Tě na facebooku."
...aha!
Já osobně se radši jdu projít, i když třeba sama...
...protože můžu. Protože si třeba v tramvaji pokecám se zajímavýma lidma.
...nebo jdu fotit, posedět do parku na lavičkou a klidně pokecám s postarší paní, která si ke mně přisedne a rozhodne se mi vyprávět, že má dceru v Americe, a že jí nedávno byla navštívit.
...upusťte svoje emoce ve skutečným světě a ne na virtuální síti.
...protože i vy můžete.
...nemyslíte, že svět bude veselejší, když se někdo nebo třeba i vy...zastavíte a neusmějete nad tím, že nejste závislí na virtuální realitě?
No comments:
Post a Comment