VÍKEND U BABI

Drahé víly,
po x týdnech jsem vypadla z Prahy. Vzhledem k tomu, že měl děda narozeniny, tak jsem se prostě musela zastavit. Za prvé je u mě rodina na prvním místě a za druhé...vlastně ani nevím, co bych dodala.

Hned na začátek se musím zmínit o cestě z Prahy. Člověk by řekl, že autobusy budou poloprázdné vzhledem k tomu, že jsou prázdniny. Spletla jsem se. Vlastně jsem měla štěstí, že mě pan řidič ještě vzal. Sice jsem seděla na schodech s nějakou paní, ale to jsem na tom byla ještě dobře. Spoustu lidí totiž ještě stálo.

Ale pak na mě čekala zasloužená káva a uvítání s mým hafanem! ...a to se vyplatí.

Seznamte se s Bartem.

(btw. taky se vám tak dobře píšou články za poslechu Kylie Minoque?)

Následující den jsme jeli k babi. Já jsem konečně po dlouhé době všechny ráda viděla a ani odjíždět se mi nechtělo. Ostatně přemýšlím, že až budu mít víc času, tak bych se zastavila třeba i na celý týden. Ale to si ted' bohužel nemůžu dovolit.

Nicméně na oslavě jsme se pobavili, zasmáli a zavzpomínali. A tak to má být! Navíc...opět pobavil strejda, který se vždy do vyprávění nadšeně ponoří a mele taky rychle, že se všichni musí smát. Smích ale léčí, ne? :)

Moc jsem ale nefotila, takže uveřejňuji jen fotky babi a bratránků :))

Když jsme navečer přijeli domů, následoval hodinový spánek a já se pak se sestrou dívala na Harryho (...dívali jste se taky?).

"I was dance...," začala sestra a já jí na to řekla, že to v překladu zní "Já být tancovat a zníš jako Vietnamec mluvící česky". Na to se ona začala smát. Ano, během Harryho jsem jí doučovala angličtinu. A musím říct, že jsme se i zasmáli. Po dlouhý době! Ale byl to fajn večer a fajn oslava :)

No, nakonec nastala neděle a byl čas se vypravit zpátky do víru velkoměsta. 

Čekala jsem 20 minut na autobus, který mě měl odvézt do Prahy. Ovšem pan řidič zastavil s tím, aby nám pouze oznámil, že už nikoho nebere, že má plno. Přitom tam bylo volno na to, aby člověk alespoň stál. 

Takže jsem se naštvaně uvelebila na lavičku a čekala na další autobus, který měl jet až za dvě hodiny. A doufat, aby se ta samá situace neopakovala. 

Co má ale člověk dělat, když je neděle a všude zavříno? Já fotila. 

Po dvou hodinách přijel autobus a já si - světe div se - dokonce i sedla. 

Celou situaci jsem ohodnotila tak, že si příště koupím místenku...

Po hodině a půl jsem dorazila domů - do Prahy. Vybalila si a dala si kávu. 

Během toho jsem projížděla starší fotky a nad několika jsem se i zasmála. Miluju focení a fotím každou blbost. 

Je to taková posedlost. 

Ostatně tohle je fotka ze 17.4.2013, kdy jsme s mamkou vypadly na nákupy.

Snad jste si taky víkend užili :))