GENERACE Y A ŽIVOT NA BATERKY

"Jsme asi poslední generace, která trávila dětství bez mobilů a internetu. To je zásadní! Když mi bylo deset, byla jsem dítě, které si ve volném čase hrálo, dnešní desetiletí jsou spíš malí dospělí. Spoustu věcí vědí a vytvářejí vztahy. Všechno je dnes brzo. Na druhou stranu do naší generace neproniklo takové to americké sebevědomí. Zatímco my měli své idoly, dnešní děti žádné idoly nemají, samy si totiž připadají jako hvězdy. "

                                                                                                 - Marie Doležalová

Pokud s moudrem Marušky nesouhlasíte, pak jste slepí. Kdyby se nám před x lety řeklo, že stroje pomalu, ale jistě ovládnou člověka, mávli bychom rukou nad tou směšnou představou. A samozřejmě bychom si vybavili Terminátora. Jak jinak. Ale rozhlédněme se kolem - iPody, iPhony, tablety, notebooky, mobilní telefony, mp4 přehrávače, mp3 přehrávače, walkmany, televize...! A to vše je součástí našeho života ať chceme nebo ne. 

A dnešní generace jen slepě zírá do toho malého displeje a má pocit, že svůj život drží pevně ve svých rukou. Že jeho život je uprostřed té malé/velké, baterkou poháněnou "vymožeností", a že pokud nedostane "lajk" na instagramu, tak se jeho svět zboří. Ovšem ale to, že jeho život je na baterky už nevnímá. 

Život na baterky? Směšné jak se to slovní spojení stává realitou. Chcípne nám iPhone, zemřeme i my. Protože jsme většinu vzpomínek zanechali uvnitř toho bezcenného kusu jen další moderní vymoženosti.

Frustrující, že? 

Když jsem byla malá, neznala jsem pojmy jako dnešní děcka. V létě jsme jezdili x kilometrů do další vesnice, abychom se mohli smočit v "koupáku". A podvečery jsme trávili u rybníka. A když se nám zrovna nechtělo chytat ryby, tak jsme stavěli baráčky. A chodili za místní JZD do stohů, kde jsme prováděli řekněme kaskadérské kousky jakožto skákání dolů z toho několikametrového stohu. A co víc? Měli jsme jeden druhého. Přátelství až do smrti. Žádný blokování a mazání z friendlistu. Poprali jsme se, pohádali a večer šli zase na ryby nebo stanovat. Byli jsme šťastní a smáli se. I v tom nejhorším. 

Dnešní doba ale bere než dává. Cožpak rodiče dnešních děcek nemají tyhle super zážitky z dětsví, které by svým ratolestem dopřáli? To je vážně tak důležitější jim dát v osmi letech do ruky mobilní telefon a nejnovější tablet? 

A společnost zabila teenagera. Dnešní děcka mají potřebu se chovat jako celebrity. Jako pánové světa. A ožírat se o víkendech na diskotékách, protože je to strašně cool. A spát se všemi. A to vše pod vlivem dnešních trendů. 

Je to k pláči.